Hlavní obsah

Očima padesátky: Dáma přece nečůrá, po padesátce už vůbec

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Reklama

Jsem aromatická. Čímpak asi může modelka, která tohle o sobě prohlásí, vonět? Korunou? To těžko. Korunou se nevoní, korunou se smrdí. Pak jsem si nasadila brýle a došlo mi, že všechno je jinak. I když někdy ne zase tak moc.

Článek

Ne aromatická, ale aromantická. A taky asexuální. Jinými slovy nerandí, nenyje po večeři při svíčkách a už vůbec ne po tom, co následuje potom. Inu, takové solidní, šťastné manželství po třiceti letech. Zejména muži by takovou nenáročnou dámu přivítali s otevřenou náručí. A pak by ji hned vypakovali do kuchyně klepat řízky. V nich je tolik romantiky, že by se do ní daly balit místo strouhanky. Jenže aromantické a asexuální modelce je teprve pětadvacet, takže se smažení řízků nejspíš vyhne. Což jen potvrzuje modelčinu tezi, že díky absenci vztahu má čas šířit důležitá poselství. Třeba aktivisticky působit na tmářské duše, pro které je kytice tulipánů nebo snídaně do postele pořád jedna z největších radostí. Ale i starostí. Protože když se vám zabodne Amorův šíp do zadnice v pětapadesáti, vaše noci mohou být velmi osamělé.

Romantický víkend v sedmnácti znamenal noc pod širákem, koupelnu v řece a toaletu za prvním smrčkem. Verze padesát plus sice nabízí hotel a pohodlnou postel, ale taky záchod u hlavy. Všechno je slyšet. A cítit. „S malou potřebou si poradíš. Stačí roztočit kohoutek ve sprše a nikdo nic nepozná. Dámy totiž nečůrají. Nebo aspoň ne na prvním společném víkendu,“ poučila mě kamarádka, která se po rozvodu znovu vrhla do víru randění. V tu chvíli jsem byla vděčná za manželství, jež trvá tak dlouho, že by toaleta mohla stát uprostřed obýváku a nikoho by to nepřekvapilo. (A kocour se psem by to za mnou aspoň neměli daleko.) Jak ale dáma naloží s odpadem, který provází efekty nejen akustické? Předem si vytipuje záchytný bod, například záchod u hotelového baru, a ve vhodnou chvíli se diskrétně vzdálí. Nesmí to ovšem být v noci, neb krajkové negližé nemá kapsy ani na kartu od pokoje, ani na mobil, kterým vzbudíte svého milého, když stojíte na chodbě před zabouchnutými dveřmi. Příběh hodný bakalářského zpracování by zde mohl končit. Ale některé věci fakt nevymyslíte.

„Prosím tě, proč sis nedošel tady?“ vítá následující noc kamarádka polonahého milence ve dveřích v půl páté ráno. „Bál jsem se, že budu aromatický a asexuální,“ děl prokřehlý muž, jenž čekal několik hodin, než dámě jeho srdce přestane účinkovat prášek na spaní. Vida. I muži na prvním rande jidášsky popírají existenci tlustého střeva. Takže ty moje oči zase tak moc vetchozraké nejsou.

Přečtete si i další vtipné fejetony Lucie Šilhové v její sekci Očima padesátky.

Reklama

Načítám