Článek
Aby nebylo mýlky. Puberťáky mám ráda. Zvlášť ty, které nemám doma. Jaro mám taky ráda. Ale odmítám podlehnout iluzi, že všechno teď bude hezčí a lehčí. Nebude. Já určitě po zimě hezčí a lehčí nejsem. Ale dosud jsem to mohla maskovat péřovým kabátem a kulichem naraženým hluboko do čela. A to lichotivé umělé světlo, jež dokázalo vyhladit obličej lépe než Photoshop! Pak ale vysvitlo ostré jarní slunce a bylo po radosti. Hvězda básníků i zahrádkářů odhalila vše, co milosrdné zimní šero skrývalo. Moje naděje, že stříbrné nitky ve vlasech a chloupky pod nosem nejsou vidět, že mám pleť i byt bez poskvrnky a že je skvělé mít okno přes celou stěnu obýváku, se obrátily v prach. A to doslova. Jinak si neumím vysvětlit, kde se u nás doma najednou vzal. Vždyť přece pravidelně uklízíme.
Jaro narušilo můj zenový klid. Puberťák nečekal na pozvání, dokonce ani nezaklepal na dveře. Rovnou vtrhl do mého domova a odmítá se hnout. Všude vleze, všechno zkritizuje, nic mu není svaté. Prstem píše do prachu na knihovně (tu taky pravidelně utírám) dlouhý seznam úkonů, které je třeba neprodleně vykonat. Vysmýčit byt. Umýt okna. Utřít parapety. Vyleštit zrcadla. Oholit nohy. Vytrhat obočí. Ostříhat větve. Nabarvit vlasy. Vyhrabat trávník. Vyčesat psa. Popošít knoflík u sukně. Zhubnout. Zhebnout…
Vzpomínám s nostalgií na zimní večery, kdy jsem už v šest mohla ležet pod peřinou s knihou, protože co taky jiného dělat, když je venku tma. Teď je světlo a puberťák se chce bavit. Tahá mě na procházku, na výlet, na kolo. „Kašlem na výlet, vyrazíme na zahrádku,“ mrkne na mě manžel. Mám chuť ho zulíbat. Ne, že by na mě lezlo jaro. Ale v zahradní restauraci s oroseným půllitrem a hořkou chutí na patře se dá tohle období přežít. Ale co to? Proč mi místo džbánku, kam si vždycky necháváme načepovat jedno od cesty, podává hrábě? Za chvíli už zuřivě škubu trsy staré trávy a chuť na hořké pomalu střídá chuť na něco hodně sladkého. Třeba pomstu. Takhle mě podvést! Ale počkej, já ti to vrátím. Až se zase budeš dožadovat pekáče buchet, pošlu tě do posilovny!
Než do posilovny, to si raději přečtěte i starší fejetony Lucie Šilhové v její sekci Očima padesátky.
