Článek
Když se začínal v médiích skloňovat pojem syndrom vyhoření, já už to měla za sebou. Respektive naše mikrovlnná trouba. Sloužila nám dlouho a věrně, bez oddechu a nároku na odměnu. Jednoho dne ale pohár trpělivosti přetekl (myslím, že to bylo mléko) a mikrovlnka se zahalila do černého dýmu. Když to viděla varná konvice, jako by se v ní v tu chvíli něco sepnulo a vyhořela rovněž. Týden jsem chodila kolem automatické pračky po špičkách, aby nezvolila stejný program. Pak už mě přestalo bavit prát ponožky v lavóru a dovolená skončila. Odpočinek pračce prospěl, čisté prádlo produkovala ještě mnoho dalších let. Mezi tím děti vyrostly a odstěhovaly se a pračka se nejspíš začala cítit nenaplněná, a tak odešla. Bohužel s sebou vzala i vysavač, který si sice dokázal poradit s kostičkami lega v útrobách, ale nikdy nepřenesl přes pytlík, že jsou nyní v kurzu frajeři bez sáčků. Žehlička to měla o dost jednodušší, protože v pravou chvíli dokázala upustit páru, aniž by se pozastavovala nad tím, že století plynného skupenství vody je už dvě stě let za námi. Moje chyba, že jsem si při nočním žehlení pustila přímý přenos ze sněmovny. Když žehlička viděla ty hromady špinavého prádla propíraného na veřejnosti, raději spáchala sebevraždu pádem ze žehlicího prkna. Nabízelo by se, že se žehličkou odejde televize. Kupodivu ji ale po pár dnech následovala lednička, jež nevydržela proud vody stékající jí po zádech ze stropu. Partaji nad námi nejspíš odešel odpad i instalatér zároveň…
Jediný spotřebič, který funguje bez výměny už třicet let, je myčka nádobí. Občas sice prská, někdy stávkuje a tuhle dokonce vybuchla, ale nakonec se vždycky zase rozeběhne. Je to sice pomocník trochu náročný na místo, ale zase je bezdrátový a už od počátku se jevil jako primárně dotykový. Věřím, že při troše dobré péče mi vydrží ještě mnoho let. Jen se trochu obávám, co nebo koho vezme manžel s sebou, až se rozhodne odejít. Něco mi říká, že digestoř to asi nebude…
