Hlavní obsah

Očima padesátky: Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Ale co? Nevěru, anebo dluhy?

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Ženy raději přiznají nevěru, než aby mluvily o svých finančních potížích. Tahle informace, jež na mě ráno vyskočila z emailu, mě vylekala. Že by mi na to přišel? Ale copak se lze ubránit lásce na první pohled? Zvlášť, když to skoro nic nestojí!

Článek

Tutlám to třicet let, tak se nedivte panice, že by to mělo prasknout. V mém manželském světě totiž není místo ani pro drahé boty, ani pro přemrštěné ceny za kadeřníka. Manžel by vám potvrdil, že nakupuji pouze ve výprodejích, se slevou anebo z druhé ruky. A že všechny moje kamarádky i kolegyně mají stejnou velikost oblečení i bot, a jsou tak hodné, že modely, které mi ze svého šatníku prodají za symbolickou cenu, raději předem ani nenosí. Mám to asi v genech, moje maminka měla kolem sebe taky spoustu dobrých duší s velikostmi 38 a 44 (v pořadí obuv a konfekce – opačně by vypadala jako kocour v botách). Tatínek sice jednou na modelu „od Máni z účtárny za pytlík kafe“ našel cenovku, na které ještě ani nestačila zaschnout tiskařská čerň, ale krom lehkého cuknutí v koutku úst nehnul brvou. Maminka se v nových šatech vesele zatočila, hodila na pánev roštěnku a do trouby bublaninu a manželství pokračovalo bez mráčku dál.

Kromě úleku, že budu odhalena, mě ve zprávě, jež měla motivovat nakupovat akcie (jestli jsou ve slevě, sem s nimi!), překvapila informace, že ženy považují finance za nepříjemné až zapovězené téma. A nevěra je jako co? Dobrá příležitost si příjemně popovídat u odpolední kávy? Možná kdybych zkusila stejnou rétoriku jako u nových lodiček, mohla by to být osvěžující konverzace. „Miláčku, podívej, jakého jsem si pořídila pěkného chlapa. A tak se přece nerozčiluj, byla to docela výhodná nabídka. Vlastně není úplně nový, mám ho z druhé ruky, Máňa z účtárny přibrala, tak se ho potřebovala zbavit. Nabídla ho mně a já neodolala. No uznej, je docela pěkný, ještě s ním nadělám parády! Vlastně není ani trochu ošoupaný, jen tuhle malinko vybledlý. Ale jestli si myslíš, že si něco takového nemohu dovolit, klidně to řekni. Já ho pošlu dál, myslím, že o něj bude docela zájem.“

Něco mi říká, že tohle by jen tak nějaká roštěnka nespravila. Leda by byla dvounohá. Jediné, co mě uklidňuje, že by taky moc nestála. Protože i můj muž má štěstí na výhodné nákupy. Akorát se to nikdy netýká bot. Pokud ovšem nejsou cyklistické.

Další fejetony Lucie Šilhové si můžete přečíst v její sekci Očima padesátky. Mimochodem, sbírka fejetonů nedávno vyšla v knižní podobě s názvem Hřích mám pořád v záloze. 

Načítám