Hlavní obsah

Odmlouvá, je drzý, je jak puberťák. Ale je mu jen šest!

Foto: Profimedia

Děti procházejí různými stadii vývoje, jedno z nich se týká i období nástupu do školy, ale puberta to není

Jsou drzí, odmlouvají, chtějí mít poslední slovo. Je s nimi v podstatě k nevydržení. Jako by měly snad pubertu. Jenže těmhle dětem není „-náct“, ale třeba jen šest nebo sedm. O co tedy jde?

Článek

Možná jste slyšeli z úst některých rodičů, na které byl jejich čerstvý školák právě drzý, termín první puberta. Existuje ale vůbec něco takového, nebo jde jen o alibi rodičů, kteří nedokážou své dítě usměrnit?

Ne vše je puberta

Termín první puberta vývojová psychologie nezná. Zná ale pojem předčasná puberta. „To je stav, kdy nastupují změny v organismu před osmým rokem u dívek a před desátým rokem u chlapců. Projevuje se vývojem sekundárních pohlavních znaků, zvýšením hladiny pohlavních hormonů a například i předčasnou menstruací,“ vysvětluje Lucie Mucalová, terapeutka pro děti, rodinu a mezilidské vztahy.

S odmlouváním, drzostí, neposlušností a dalšími „kázeňskými“ prohřešky to nemá nic moc společného. To je totiž normální vývoj. „Děti mají v podstatě periodicky se opakující období, kdy je klid a nemáte s nimi žádné větší konflikty, pak jsou ale období, kdy to mezi vámi jiskří a o spory není nouze. A tohle se střídá u každého dítěte trochu jinak, takže pak by se dalo říct, že je těch ,pubert´ vlastně nepočítaně,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Foto: Profimedia

Z dítěte je školák, a čím víc věcí se naučí, tím víc mu roste sebevědomí. To je dobře, ale může to s ním být občas náročné

Škola jako velký mezník

Stav, který výše popisujeme, ale nejčastěji přichází ve chvíli, kdy vaše ratolest nastoupí do školy. Dítěti se totiž se školní docházkou výrazně zvětšuje radius. „Přibývá věcí, které řeší samo bez rodičů, čímž mu zákonitě roste sebedůvěra. To je v pořádku a žádoucí. Někdy ale může proto mít pocit, že si může víc dovolit. Zkrátka zkouší, kam až může, a leckdy to přepískne,“ popisuje Anita Michajluková.

Nazývat to tedy první pubertou a jen čekat, až to přejde, není příliš rozumné. „Označení dětská puberta vnímám spíš jako nálepku, kterou dítě dostane. Rodiče to občas s humorem vysloví a mají to vlastně pro sebe jako uklidňující alibi, vysvětlení, proč se jejich dítě takto chová, že za to vlastně nemohou,“ potvrzuje Lucie Mucalová.

Foto: Profimedia

Děti zkouší, kam až je pustíte, kde jsou vaše hranice

Je to v hranicích

Jedinou možností, jak toto období úspěšně přečkat, je důsledně vytvářet hranice, za které již dítě nepustíte. Vyplatí se dodržovat následující rady:

  • Buďte důslední– Je na vás, kam až dítě pustíte. Každý má hranice trochu jinde. Je ale nutné je důsledně dodržovat. „Pamatujte, že to, co jednou v legraci dítěti dovolíte, následně bere jako přirozenou součást chování. Dítě nechápe, proč je za stejnou věc jednou odměněno smíchem, a jindy je za ni káráno,“ vysvětluje Lucie Mucalová.
  • Buďte příkladem – Děti zrcadlí, kopírují své okolí. Takže mnohdy dělají jen to, co vidí u vás. Vaše chování proto musí být v souladu s tím, co chcete od své ratolesti.
  • Dejte mu svobodu – Nepomáhejte dítěti tam, kde to zvládá samo. Proč byste třeba měli dítěti připravovat věci do školy? Když něco zapomenete, akorát to pak schytáte, protože jste na sebe převzali zodpovědnost, kterou jste sejmuli z potomka. A také se měníte ve služku, které si dítě neváží. Naopak, když dítěti umožníte, aby bylo za určité věci zodpovědné, umožňujete mu tím růst, rozvíjet samostatnost a důvěru v sebe sama. „Dítě, které má dostatek prostoru k získávání zkušeností a dostatek odpovědnosti, na kterou je připraveno, nemá zásadní důvod, proč jít do konfliktu s rodičem. Takže jsou pak všichni spokojeni,“ dodává Anita Michajluková.

A co vaše děti? Mají tohle období už za sebou, nebo vás to teprve čeká?

ynezorPumanzeSaNyknalC