Článek
Jak vypadá tradiční manželství, asi všichni vědí. Ale co to otevřené? Je tam láska jako v tom tradičním, ale základem jeho fungování je svoboda. A to naprostá, ve všech oblastech života. Někdo v takovém svazku může být šťastný, jiný by v něm neskutečně trpěl.
Co je volné manželství?
Samozřejmě přesná definice neexistuje, ale jde o soužití dvou lidí, kteří se milují, je jim spolu dobře, sdílí podobné životní představy a názory, ekonomicky se dělí o životní náklady. Potud je to vlastně stejné jako tradiční manželství. Jenže pak tu jsou následující odlišnosti:
- Věrnost není podmínkou – Monogamie není součástí svazku, vztah jí není podmíněn, nikdo nikomu neslibuje věrnost.
- Svoboda pohybu – Každý si může trávit volný čas, jak uzná za vhodné. Není třeba druhému říkat, kam jdete, s kým, a kdy se hodláte vrátit, pokud nechcete.
- Žádná očekávání a požadavky – Tady nikdo nikomu nic neslibuje, tudíž nemůže nic dlužit, nemusí nic vysvětlovat či obhajovat.
Někdy hrozí, že takoví lidé nežijí spolu, ale jen vedle sebeFoto: Profimedia
Komu to vyhovuje
Možná je to pro většinu lidí nepochopitelné, ovšem i v tomhle manželství mohou být lidé opravdu spokojení. Vyhovuje ale jen určitým typům a leckdy třeba jen dočasně.
- Pracovně vytížení lidé – Ti, co hodně pracují, jsou úspěšní, stále někam cestují, kariéra je pro ně na prvním místě. „Jsou to lidé, kteří potřebují naprostou volnost a toleranci,“ upřesňuje Lucie Mucalová, terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy.
- Přísně vychovávaným lidem – Těm, kteří měli v dětství přísný režim, byli neustále pod kontrolou a museli žít podle očekávání jiných. Mají v sobě program, že už tohle nechtějí, že chtějí žít jen sami za sebe.
- Volná výchova – Spokojeni mohou být i lidé, kteří byli od dětství zvyklí na volnost, svobodu, žádná svazující pravidla. „Lidé, kteří měli velmi tolerantní výchovu, a jejichž rodiče takto s láskou a respektem fungovali,“ dodává Lucie Mucalová.
Zdánlivé štěstí
Bohužel ale řada lidí je ve volném manželství šťastná jen zdánlivě. „V praxi jsem vypozorovala, že se k tomu uchylují například ženy s nízkým sebevědomím nebo ženy zklamané životem s představou, že žádný muž stejně nedokáže být věrný, tak raději o jeho záletech chtějí vědět, než aby byly podváděny. Vyhovuje jim to ale jen na první pohled, v hloubi duše to bolí,“ vysvětluje psycholožka Katarína Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Věrnost není v otevřeném manželství podmínkou, nikdo ji nikomu neslibujeFoto: Profimedia
Jde v podstatě o reakci na milostné zklamání. „Takto zraněný muži či žena mohou ze vteřiny ztratit důvěru v pevný vztah. Už nechtějí nic pevného a formálního, už jen volné vztahy bez očekávání a omezování. Takže je to vlastně jen obranný mechanismus,“ vysvětluje Lucie Mucalová.
Pak jsou i lidé, kteří si to takto nastaví po čase, když už jim vztah příliš nefunguje, ale oni nechtějí rozbíjet rodinu kvůli dětem. „Jenže děti moc dobře cítí, že ve vztahu rodičů je něco v nepořádku, a to je leckdy mnohem horší než žít jen s mámou nebo tátou,“ říká Katarína Filasová.
Nic z toho ale není opravdová spokojenost a životní štěstí, jen iluze. „Sleduji to u svých klientů. Tento svazek sice umožňuje volnost, ale zároveň v něm chybí pocit jistoty a bezpečí. Podle mě v něm lidé žijí spíš z rozumu než z lásky. A tak můžou postupně chřadnout, plíživě se jim vytrácí smysl života, objevuje se deprese, nebo se jednoho dne zamilují do někoho jiného a pak to začne lítat,“ dodává Katarína Filasová.
A co vy? Dokázali byste žít v takto volném manželství?
