Hlavní obsah

Úmorné hry, které děti milují

Foto: Thinkstock

Postav třeba věž!

Ačkoli má vaše dítě doma spousty autíček či panenek, jeho nejoblíbenější hračkou jste stejně vy. Stále dokola chce, abyste mu stavěli věž, dělali s ním „paci, paci“ nebo se po tisící radovali nad tím, že se našla ruka schovaná v rukávu. A jakkoli mohou být tyto hry pro rodiče mnohdy únavné, pro dítě nejsou jen zábavou, ale i způsobem rozvoje. Zkusíte to vydržet?

Článek

Jsou to jen hloupé dětské hry, mohl by si někdo říct. Ale i když může dospělým připadat pomlaskávání nad bábovičkou z písku, která je v představách dítěte v tu chvíli skvělým dortem, trapné a nesmyslné, není tomu tak. Všechny tyto hry mají svůj význam, díky nim se dítě něco učí či rozvíjí lecjakou dovednost. A je to v podstatě to nejmenší, co můžete pro svou ratolest udělat. I když vám věčné stavění věže už pořádně leze krkem.

Kdepak je náš Honzíček?

Tuhle hru mají v oblibě už ty nejmenší děti (asi od jednoho roku). Je založena na dětské představě „já nevidím tebe, ty nevidíš mě“. A tak si batolata rukama zakrývají oči a mají pocit, že jsou schovaná. A maminky hlasitě volají „Kdepak je náš Honzíček, kampak se nám schoval?“ A následně probíhá radostné výskání nad znovuobjeveným synkem.

Obdoby hry: Na stejném principu funguje i schovávání za látkovou plenu či dečku, nebo věčné se podivování nad tím, že se v rukávu ztratila ruka. A samozřejmě do téhle kategorie patří i hra na „kuk, tady jsem“, kdy se dítěti schováváte třeba za dveře a znovu a znovu se mu ukazujete.

Foto: Thinkstock

Kdo najde Verunku?

K čemu je to dobré: Zaprvé je to známka správného vývoje. „Jde vlastně o teorii stálosti objektů, kdy dítě postupně zjišťuje, jak věci fungují. A že i když něco není vidět, tak to neznamená, že to neexistuje,“ vysvětluje psycholožka Danuše Jandourková. Dítě takto lehce pochopí, jak ztrácení věcí i lidí funguje. Že k tomu, aby nebylo vidět, nestačí například jen zavřít oči.

To je ale velká věž

Kostičky milují také už ty nejmenší děti, ale na jejich první samostatně postavený hrad si ještě rodiče dlouho počkají. Asi tak do roka a půl proto musí stavět věž oni a pro dítě je největší zábavou její bourání. Zhruba v osmnácti měsících pak dokáže dítě postavit samo věž zhruba ze tří kostek, a jak stárne, počet kostek se zvyšuje.

Obdoby hry: Nemusíte mít žádnou drahou stavebnici, a přesto můžete stavět úžasné věže. Děti to zkoušejí s knížkami, plastovými hrnečky či hrnci vytahanými ze šuplíku.

K čemu je to dobré: Stavění věží a práce s kostičkami je skvělá pro dětské prstíčky, které jsou čím dál šikovnější. „Je to samozřejmě ideální trénink motoriky,“ potvrzuje Danuše Jandourková. Navíc pokusy o postavení věže z tvarově nesourodých předmětů naučí dítě pochopit, že ne vše na všem drží. „Navíc existuje teorie, že když si dítě různé věci neohmatá, neseznámí se s nimi, může pro něj být následně těžké je pojmenovat,“ dodává Danuše Jandourková.

To je ale dobrý dortíček

Zhruba ve dvou letech se už děti velmi dobře zabaví na pískovišti. V první fázi jde jen o jakési rochnění v písku a jeho nemotorné přesypávání lopatičkou či kyblíčkem. Nebude ale trvat dlouho a dítko se k mamince přijde pochlubit svým prvním dortíčkem nebo uvařenou polívčičkou. A bude vážně šťastné, když bude jeho výtvor mamince chutnat.

Obdoby hry: Nejdřív je to samozřejmě jen bábovička naplněná pískem, postupně se ale dítě ve vaření zdokonaluje. Začíná se zdobením pomocí kytiček či lístečků a brzy přinese i příbor v podobě dvou klacíků.

Foto: Thinkstock

Gurmánský zážitek na pískovišti? Zkuste to!

K čemu je to dobré: Dítě se stylizuje do světa dospělých, a především rozvíjí svou fantazii. Je přece úžasné, co dovede vytvořit z obyčejných věcí, které zrovna vidí na zemi kolem sebe. Podporujte ho a přistupte na jeho hru – „ochutnávejte" jeho písečné dobroty a dejte najevo, jak je dítko šikovné.Rozvíjíte tím jeho kreativitu. A také je to opět důkaz vývoje sociálního chování.

Haló, tady Já

Velmi brzy děti pochopí, k čemu slouží telefon, a stejně rychle si ho oblíbí. A rodiče pak čekají dlouhé hodiny hovorů s plastovým sluchátkem u ucha. Opět to může být únavné, někdy tak trochu hloupé, ale stojí to za to.

Obdoby hry: Opět v rámci dětské fantazie se telefonem může stát cokoli. Děti si k uchu přikládají nejen hračky ve tvaru telefonu, ale třeba i větší kostičky a vařečky, jednoduše vše, co tvarově alespoň vzdáleně připomíná telefon.

K čemu je to dobré: Jde o skvělý způsob rozvoje řeči a rozšíření slovní zásoby. „Je ale velmi důležité, aby hovor byl oboustranný. Tedy, aby dítě netelefonovalo samo se sebou, ale třeba s maminkou. To je pak skutečně dobrý způsob rozvoje řeči,“ vysvětluje Danuše Jandourková.

Co z toho vyplývá? Jakkoli občas nemáte náladu, nebo vás jednoduše tyhle dětské hry nebaví, vydržte to a radujte se z každého pokroku své ratolesti!

A jak si hrají vaše děti? Co je nikdy neomrzí, zato vy už toho máte plné zuby?

ynezorPumanzeSaNyknalC