Hlavní obsah

Pátek 13. změnil můj pohled na svět

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Čekání na přítele se protahovalo

Od rána si čtu všechny ty příběhy, které sem některé z vás píší. Nedávno jsem vám psala o svém příteli a o jeho zálibě psaní si na internetu se staršími a podobně. Psala jsem vám, jak moc mě to trápí a jak jsme kvůli tomu na nože spolu....

Článek

Pátek 13. jsem však razantně změnila svůj pohled na věc. Můj přítel Jakub mi odpoledne psal, že za mnou přijede, ale nejdříve si prý opraví počítač a potom si ještě zajede vsadit, takže nemám počítat s tím, že by u nás byl dříve než v šest večer.

Aby toho nebylo málo, ještě mi poslal SMS, jestli mi má něco kupovat k Valentýnu, jestli to nějak slavím. Pokud ano, pro něco se staví, ale u nás bude až tak kolem osmé večer, tak si mám vybrat. Mrzelo mě to - přece mu nebudu přikazovat, aby mi něco kupoval, měl by to udělat sám od sebe, pokud to tak chce, a říkala jsem si, že pro něj je asi podstatnější sázková kancelář a jeho PC. To jsem mu také napsala. Urazil se, ale za chvilku odpověděl, že půjdeme na večeři.

Byla jsem naštvaná, každá z nás by byla, nebo by ji to aspoň mrzelo. Ale za hodinku mi volal celý vyklepaný, že měl havárku, najel na náledí a narazil do stromu. V tu chvíli člověk opravdu zapomene na všechny ty „drobné" starosti. Okamžitě jsem sháněla tátu a někoho, kdo nám ještě pomůže, a odtahovku.

Jela jsem za ním. Když jsem ho tam zmrzlého po hodině stání a čekání viděla, musela jsem ho obejmout. Byla jsem šťastná, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, a že je v pořádku. Auto se za pár korun spraví, ale zdraví by mu nikdo nevrátil. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc ho miluji, jak moc mi na něm záleží a že je pro mě všechno na světě (i s tím, co dělá, každý máme své chyby) a chci s ním být...

Co tím chci říct? Zkuste se zamyslet, jestli některé věci neřešíme zbytečně, jestli neděláme jak se říká „z komára velblouda", jestli opravdu stojí za to ty hádky a trápení a není někdy lepší určité drobnosti přejít. Raději vzpomínejme na to pěkné, co jsme spolu zažili, a jinak se zpět neohlížejme a mysleme do budoucnosti. A hlavně si uvědomme, jestli toho člověka milujeme nebo ne a on nás - to jediné je důležité... Každý jsme přece strůjcem svého štěstí...:)

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama