Hlavní obsah

Pod stromeček jsem dostala kopačky

Foto: shutterstock.com

První Vánoce jsem si představovala jinak

Téma týdne: Moje nej Vánoce. Do redakce nám přišel vánoční příběh čtenářky Michaely. Štědrý den si s přítelem udělali o něco dříve. A jak sama říká, místo obvyklých ponožek dostala pod stromeček těžší kalibr – kopačky. Jsou definitivní? Přečtěte si její zpověď a poraďte jí! Nebo nám napište svůj vlastní příběh na info@prozeny.cz a získejte 500 korun!

Článek

Milá redakce, opravdu ráda bych napsala něco hezkého. Bohužel, ve světle ranních událostí to prostě nějak nejde. Řeknu to na rovinu – pod stromeček jsem od přítele dostala kopačky. Dneska ráno. Včera jsme si udělali předčasný Štědrý večer a ráno tohle. To budou opravdu veselé Vánoce…

Stalo se to před dvěma hodinami. Ale nechci předbíhat. Jsme s přítelem 10 měsíců a tohle měly být naše první společné Vánoce – tedy předčasné. Takže včerejšek měl být prostě super.

Přichystala jsem slavnostní večeři, naskládali jsme dárečky pod stromeček, oblékla jsem si nové šaty a pod ně košilku, kterou jsem si koupila speciálně pro ten večer. Kapr se mi povedl, i když jsem ho trošku připálila, ale… to vůbec nevadí. A šlo se rozbalovat. Dostala jsem parfém (ten se vždycky hodí) a on našel pod stromkem svetr, který jsem sháněla snad dva měsíce – onehdy se mu strašně líbil v jedné výloze.

Foto: shutterstock.com

Nadšení se ani nesnažil předstírat

Jenže nadšení, které jsem očekávala, prostě nepřišlo. Jen chabý úšklebek a vlažné objetí. „Já už si jdu lehnout,“ prohodil posléze, vyčistil si zuby a plácl sebou na postel. „No dobře, jen tak lehce se nevzdám!“ řekla jsem si a vytáhla svoji tajnou zbraň! Vysvlékla jsem se jen do košilky, vzala masážní olej a šla jsem se věnovat jeho zádům. No, aspoň trochu reagoval, vydával občas nějaké vzdechy na důkaz toho, že se mu to líbí. Nicméně ve chvíli, kdy jsem přestala, ztuhl jako špalek a začal hlasitě chrápat.

Celý večer jsem měla zkažený, odplížila jsem se do kuchyně a dokončila otevřenou lahev bílého vína. A šla jsem si lehnout. Ráno vstal, beze slova se oblékl. Když si nandával kabát, tak jsem to nevydržela a zeptala se: „Nechceš mi něco říct? Děje se něco?“ Kdo ví, jestli jsem něco takového měla dělat. Viděla jsem jen skloněnou hlavu, smutný a zároveň zděšený výraz ve tváři. „Ty se chceš rozejít, viď? Máš nějakou jinou?“ zeptala jsem se ho téměř bez dechu. „Ne, jinou nemám… ale,“ a svěsil hlavu.

Před očima mi shořel celý svět. Zamířil ke dveřím, ohlédl se, dal mi pusu na tvář a zabouchl. A já se ptám, co teď? Mám mu napsat? Nebo mám čekat, až pochopí, že ho nikdo nebude mít radši než já? Já vím, zní to jako fráze, ale popravdě, kdo z vás se takhle nikdy necítil? Myslíte, že na to mám zapomenout a psát mu, jako by se nic nestalo? Nebo spíš postavit hráz, protože se něco takového prostě nedělá? Miluju ho. Miluju ho?

Budu ráda za všechny vaše rady!

Stalo se vám na Vánoce také něco nečekaného? Jaké byly vaše nejlepší Vánoce? Nebo jste si svátky klidu také tak úplně s klidem někdy neužila? Napište nám své vánoční příběhy na info@prozeny.cz a můžete vyhrát odměnu 500 korun!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama