Článek
Naše děti nám nikdy nepatřily. A patřit nebudou. Jsme tu proto, abychom je provázeli. Někdy jako autority, jindy jako opora, občas jako přátelé. Tuhle pravdu známe. Ale dokážeme ji opravdu žít – zejména ve chvílích, kdy je to nejtěžší? Právě o tom mluvíme v prvním díle podcastu Pauza pro duši.
Mým hostem je psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek, který pracuje s dětmi, dospívajícími i dospělými. Ve své praxi se setkává s rodiči, kteří mají pocit, že ztratili kontakt se svým dítětem. A často přicházejí až ve chvíli, kdy už je vztah křehký.
Podcast Pauza pro duši je pořad o duševním zdraví pro každodenní život. Jeho moderátorka Barbara Nesvadbová, známá spisovatelka a novinářka, se dlouhodobě věnuje mezilidským vztahům i vnitřnímu světu člověka. Pořad funguje jako „domácí lékař pro duši“ – první pomoc ve chvílích, kdy člověk nemá sílu, možnosti nebo čas vyhledat odbornou pomoc. Nejde o náhradu terapie, ale o citlivé otevírání náročných témat, pojmenování emocí a nabídku porozumění. Pořad najdete na webu Proženy.cz, Spotify a v aplikaci Podcasty.
Přátelství s dítětem není samozřejmost
Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, jak moc jsem si musela vztah se svou dcerou zasloužit. Kolem jejích šestnácti let přestala mít chuť chodit se mnou na výstavy, do divadla, cestovat. A já jsem musela přijmout, že už nemohu plánovat bez ní. Že se musím ptát, jestli má čas. A jestli ji to vůbec zajímá. Postupně se z dcery stala nejlepší kamarádka. Měla jsem štěstí. Ale byla to velká škola – pro nás obě.
Puberta jako zlomový bod
Období dospívání je přirozený čas oddělování. Mladí lidé hledají vlastní identitu, zkoušejí hranice, touží po svobodě. Experimentují. Někdy s návykovými látkami, jindy s pozorností, dnes velmi často prostřednictvím sociálních sítí a neustálého přílivu dopaminu. „Spoustu rodičů v tomto období ochromí strach,“ říká Jan Kulhánek. Strach z chyb, které udělali. Z toho, co zanedbali. Z nevyřčené lásky.
Hranice jako projev lásky
Hranice nejsou mezi rodiči a dětmi oblíbené téma. Často je vnímáme jako omezení nebo selhání. Podle Jana Kulhánka je to ale naopak: „Hranice dávají bezpečí. Nenechám dítě běhat po křižovatce jen proto, že se mu chce. Hranice nejsou trest. Chrání před zraněním i před zraňováním.“
„Rodiče mi často říkají, že s nimi jejich skoro dospělé dítě vůbec nemluví,“ popisuje psycholog. „Pak se ptám: Byli jste zvyklí si spolu povídat už dřív? Před rokem? Před pěti? A o čem? Jen o škole a povinnostech?“ Podle něj je klíčem ke vztahu pocit bezpečí. Bez něj se důvěra nebuduje. A bez důvěry se nemluví.
S kým jsme si povídali
Jan Kulhánek je klinický psycholog, psychoterapeut a supervizor s dlouholetou praxí. Ve své práci se zaměřuje na vztahy, rodičovství, psychické potíže dětí i dospělých a podporu lidí v náročných životních situacích. Je zakladatelem psychologického centra Psychoterapie Anděl v Praze, věnuje se také lektorské a publikační činnosti a dlouhodobě otevírá témata duševního zdraví v médiích i veřejném prostoru.
Jan Kulhánek byl hostem Barbary Nesvadbové v podcastu Pauza pro dušiFoto: Proženy.cz
O vztahy se pečuje každý den
Z rozhovoru si odnáším dvě důležité myšlenky:
- V konfliktní situaci nikdy nejsme sami.
- Stejně jako můžeme přijít o partnera nebo blízkého přítele, můžeme vztahově přijít i o vlastní dítě.
Není to hrozba. Je to tiché varování. Protože blízkost se buduje dlouhodobě. A láska, kterou neříkáme nahlas, se v krizi neozve sama.
