Co vám tají váš miláček?

Tak konečně to přijde, říkáte si, když jste se s miláčkem rozhodli pro společný život v jednom, byť jakkoli velkém, prostoru. My ženy máme tendenci zaslepeně hledět do budoucnosti a představovat si ty úžasné chvilky pohody a romantiky po boku našeho vyvoleného. Některé z nás to dotáhnou až do detailní přesnosti v počtu zplozených dětí apod. Proč jen nejsme schopny v láskyplném poblouznění vidět i ty poházené špinavé ponožky všude, kam se podíváte. Proč zapomínáme na zaschlou pastu na umyvadle, hordy špinavého nádobí, stohy prádla na žehlení a všechno to ostatní, co s sebou tento krok také přináší.

Zcela dobrovolně se upisujeme k podstatné ztrátě soukromí, možnosti zcela nezávislého rozhodování a mnohdy také dobrovolně přijímáme roli uklízečky na 24 hodin denně. Proč? Pro všechny ty romantické večery, pro pocit, že nejsme samy a že máme vedle sebe někoho, kdo se za nás postaví... Zkrátka proto, že ve dvou se to lépe táhne!

Vyrazila jsem do ulic, abych se zeptala, jak v reálu vypadá společné soužití po několika letech vztahu. Vaše dojmy a představy se od prvotního nadšení velmi lišily! Čím starší ženy jsem oslovila, tím více se jejich názory ubíraly k myšlence, že vhodná doba ke společnému bydlení je, až když se ti dva opravdu dobře znají. Nejčastější odpovědi třicátnic, které již měly nějaký ten nepodařený vztah za sebou, byly, že je lepší žít každý zvlášť a jen se společně stýkat u jednoho z partnerů - zkrátka jednoznačně názorově zvítězil život na „psí knížku“.

Ty nejzajímavější odpovědi si můžete poslechnout v přiložené videoanketě, kterou jsme natáčeli v Praze.

{stream-video}

Ano, dokud se nenecháme spoutat snubním prstýnkem, stačí si sbalit věci a jednoduše zaklapnout dveře za celým vztahem, stejně jako to děláme právě s naší minulostí. Můžete mi oponovat, že ani manželství není problém ukončit, ale určitě mi dáte za pravdu, že když už jsme jednou vdané, mnohem opatrněji posuzujeme všechna pro a proti, a jde nám to mnohem hůře a trvá to déle. A nemusí v našem rozhodování hrát roli ,,jen" děti, bohatě postačí majetkové vyrovnání nebo strach z budoucnosti. Právě proto je lepší dobře znát svůj protějšek dřív, než se nastěhujete pod jednu střechu. Můžete si tím ušetřit mnohá zklamání.

Už dávno neplatí rčení, že žena nesmí mít minulost a muž musí mít budoucnost. Právě vám totiž začíná společná budoucnost. A vůbec nejde o to, abyste si navzájem vyčetli své minulé prohřešky a činy. Důležité je přijmout to tak, že se odteď píše nová éra vašeho vztahu - už nejsme jen Ty a Já, ale jsme My.

Nemusí to být jen promyšlené důvody, proč naši minulost tajíme. Velmi často pramení naše neupřímnost k druhému i z toho, že se za dřívější ,,kopance" samy před sebou stydíme. Spousta věcí je ještě živá a bolí jako čert. A s pocitem, že jsme to nezvládly, bychom nejraději udělaly za vším tlustou čáru a jely zase od nuly. Ale znáte to, schované zážitky se i přes naši snahu velmi často objeví ve chvíli, kdy je nám to nejméně milé. Řekněme si otevřeně: Když jste někdy vytočená na partnera, patří všechny výčitky opravdu jenom jemu? Není to náhodou vztek, který se ve vás nahromadil v minulosti a patří tak i některému z předchozích partnerů nebo dokonce všem? Nevyléváte si náhodou vztek na druhém jen proto, že vám kdysi někdo ublížil a vy jste se s tím nedokázala srovnat?

A jaká je tedy rada? Rozlučte se se svou minulostí a přijměte ji takovou, jaká byla. To samé udělejte i u svého miláčka. Jen tak totiž můžete začít nový život s čistým štítem.

V pořadí již třetí díl seriálu televize Prima nás tentokrát zasvětí do problémů týkajících se právě společného soužití. Radka s Adamem se stěhují po předchozích peripetiích do společného bytu. Má to ovšem háček. Hned první den Adam náhodou zjistí, že se Radka již jednou vdala, což vůbec netušil. Po krátké výměně názorů přichází další šok - Radka se dosud nerozvedla! Jak to dopadne? Názornou ukázku toho, jak se vztahem může zamávat minulost jednoho z partnerů, můžete vidět ve středu od osmi hodin na Primě.

Stalo se vám, že vám partner zatajil nějakou zásadní věc ze své minulosti? Jak jste reagovala? Žárlíte na jeho minulost? Co všechno dokážete ve společném soužití tolerovat? Napište nám na info@prozeny.cz . Váš názor nás zajímá!