Hlavní obsah

Příběh Jarmily: Nemá ráda partnerovu malou dceru

Foto: Thinkstock

Najít si cestu k nevlastnímu dítěti bývá složité (ilustrační foto)

Vychovávat dítě, které není vaše, je těžké. Obzvlášť, když ho nemáte od miminka, a především, když to nebylo tak úplně vaše rozhodnutí. Přesně to se stalo naší čtenářce Jarmile, jejíž partner získal do vlastní péče svou šestiletou dcerku Alenku. Jarmila se ocitla v roli matky ze dne na den a trápí ji vědomí, že Alenku vlastně nemá moc ráda.

Článek

Jarmila žije s Milanem už tři roky. Poznala ho jako rozvedeného muže s tehdy tříletou dcerou, o kterou se starala její maminka. „Byla jsem si plně vědoma toho, že volím život s mužem, jenž má závazky. Ovšem pravidla byla jasně nastavená a vše skvěle fungovalo. Alenka k nám chodila na návštěvu, trávili jsme společně některé víkendy a v létě jezdili na prázdniny,“ popisuje Jarmila, která s tímhle systémem neměla jediný problém, dokonce si chvíle s partnerovou dcerou vcelku užívala.

Během chvilky matkou na plný úvazek

Jenže před několika měsíci nastala zásadní změna. „Partnerova bývalá žena se rozhodla odstěhovat za přítelem do ciziny a Milanovi se nelíbilo, že by Alenka odešla s ní. Navíc měl jisté pochybnosti o nové známosti své ex, takže začaly hádky, tahanice a podobně,“ vysvětluje Jarmila. Snažila se prý být svému partnerovi oporou, k dceři má silný vztah a skutečně ho tato situace velmi trápila. „Nakonec se s bývalou ženou nějak dohodl, vlastně ani nevím, jak ji přesvědčil, ale ona odcestovala a Alenka zůstala v jeho péči. A ze mě se ze dne na den stala její náhradní matka,“ vzdychá Jarmila, která sama žádné dítě nemá a zatím ho ani neplánovala.

„Je mi 29 let, myslím, že mám ještě čas. Ale samozřejmě chápu, že partner chce mít dceru u sebe. Jenže já jsem teď bezradná. Partner hodně pracuje a většina povinností spojených s péčí o šestiletou holčičku je na mně. Jsem ze všeho děsivě unavená, upřímně mě nebaví psát s ní úkoly, vodit ji do školy, mazat jí svačiny a podobně. Týden společné dovolené, kde se o vás v hotelu postarají, je úplně něco jiného než každodenní zodpovědnost za dítě, které ani není moje,“ vypráví Jarmila.

Foto: Isifa

Vztah macechy a dcery bývá občas problematický (ilustrační foto)

Starám se o ni, ale nemám ji ráda

Tu ale nejvíc trápí něco zcela jiného. „Práci spojenou s péčí o dítě bych snad i přešla, nejsem líná, dokážu se překonat. Ale já si nejsem vůbec jistá, zda mám Alenku ráda. Spíš asi ne, prostě ji beru jako nutnost, jako něco, k čemu jsem byla mimoděk odsouzena a nejde to změnit. A to mě děsně trápí, protože Alenka za tohle nemůže, občas se jí stýská po mamince a já bych měla být ta, která jí tu lásku vynahradí. Jenže toho nejsem schopná. Objevila se v mém životě, převrátila ho naruby a já prostě nedokážu být milující a chápající náhradní matka,“ říká Jarmila.

Samozřejmě se snaží ovládat, nenechat na sobě nic znát, být na Alenku milá a netrápit ji. Ale sama cítí, že vše spojené s Alenkou plní rutinně, bez většího zájmu, prostě protože musí. „A čeho se děsím nejvíc, je chvíle, kdy mi rupnou nervy. Kdy se stane něco, co už na mě bude moc,“ strachuje se Jarmila.

Výsledkem je, že je unavená nejen z nečekaných povinností, ale i ze strachu, že Alence nedává vše, co potřebuje. A samozřejmě se bojí i o vztah se svým partnerem. Dcerka je pro něj logicky velmi důležitá, a tak předpokládá, že stejně významná bude i pro Jarmilu. Jenže pro ni je Alenka v podstatě cizí holčička, o niž se musí starat, aniž by se pro to sama rozhodla. Jarmila jednoduše neví, co má dělat. Svého partnera miluje, ale zároveň se nedokáže srovnat se svou novou rolí.

Co si o Jarmilině situaci myslíte vy?

ynezorPumanzeSaNyknalC