Příliš milujete sex? Problém!

„Někde jsem četla, že ženy myslí na sex v průměru asi pětkrát denně. V tom případě opravdu nezapadám do tabulek, protože já s chutí na mazlení vstávám, obědvám i usínám. A vyplňuju jimi chvilky mezi tím, takže to vyjde asi zhruba… pořád,“ usmívá se vysokoškolačka Jolana. Údajně by mohla v posteli trávit celé dny a bylo by jí to stejně málo. „Já si nedokážu představit, že bych se svým přítelem měla sex jen čtyřikrát za týden, jako někteří naši známí. Musím to mít každý den, někdy i víckrát.“ Otázka menstruační pauzy v tomto případě není na místě. „Ani mé dny mě nezastaví. Příteli červené milování nevadí, za což jsem moc ráda,“ uzavírá své otevřené vyznání studentka. Dá se její chování považovat za standard, normalitu? Nechce sex až příliš často?

Zvýšený zájem o sex se odborně nazývá hypererotismus či hypersexualita, ale týká-li se vyloženě žen, v běžné mluvě se setkáváme spíš s výrazem nymfomanie. Tím se zkrátka označují všechny dámy, které „mohou neustále“, nebo na sex nepřetržitě myslí, často například onanují v zaměstnání na toaletě, protože to už nemohou vydržet, jsou schopné prožívat orgasmy i v tramvaji díky svým upnutím džínsům, bez kterých nevyjdou ven ani na krok.

I když se někteří odborníci přou, zda se jedná či nejedná o nemoc, neboť stanovit horní hranici sexuální normy není snadné, je nad míru jasné, že neutuchající sexuální touha komplikuje běžný denní život. „Měl jsem zaměstnankyni – účetní,“ začíná své vyprávění podnikatel Miloslav. „Po půl roce, co u nás ve firmě pracovala, si začala stěžovat na výkon svého počítače. Tak jsme ho dali do servisu. Jaké bylo naše překvapení, když mi z něj volali. Počítač byl totálně zavirovaný kvůli častým návštěvám porno stránek. Ona účetní se pak přiznala, že využívala každou chvíli, kdy v její kanceláři nikdo nebyl, aby mohla brouzdat po internetu, prohlížet si erotická videa a chatovat s podobně zaměřenými lidmi.“

Pan Miloslav byl v šoku, prý nikdy nic podobného nezažil ani nečekal. „Od chlapa by mi to tak divné nepřišlo, ale že zrovna skoro čtyřicetiletá paní…,“ kroutí hlavou nad chováním své (teď už bývalé) zaměstnankyně. Ano, tušíte správně. Propustil ji. Z osmihodinové pracovní směny se totiž dokázala věnovat pouze práci jen asi třetinu času. „Takového pracovníka opravdu ve firmě nepotřebujeme,“ uzavírá podnikatel. Napadlo ale vůbec někoho, jestli je účetní viník nebo oběť?

„Příčinu hypersexuality neznáme a nedokážeme ji patřičně korigovat,“ vysvětluje sexuolog Zlatko Pastor, který uvádí, že ženskou sexuální touhu a vzrušení ovlivňují i androgeny – tedy mužské pohlavní hormony. Ale kde je v jejich regulaci chyba, se přesně neví. Takové „pobláznění organismu“ a hra přírody ovšem není výhrou, spíš naopak. „Hypersexuálníženy neboli nymfomanky těžko hledají partnery. Stěží najdou ty, kteří je dokážou dlouhodobě sexuálně uspokojovat,“ nechává se slyšet Pastor.

To je jasné. I když se Franta v hospodě chvástá, že by ho od sexu neodradila ani týdenní práce v dolech, je rád, když si občas může otevřít pivo a dívat se na televizi, aniž by u toho musel rozepínat podprsenku své paní. A taky chce být iniciativní a dožadovat se lásky, i kdyby byl třeba odmítnut. I to totiž patří k údělu „lovce“ a dobyvatele. Ale mít každý den k obědu smažený sýr – byť je to jeho oblíbené jídlo? Obojího se dá lehce přejíst!

Partner takové „sexuální mašiny“ to tedy má jasné: chvilka pokoje mu je svatá. Jenže být nymfomankou , jak se vypořádat s faktem, že je moje hlava neustále zavalená choutkami? Podle Pastora selektivní preparát, který by tlumil pouze sexuální touhu, neexistuje. Proto je na místě podstoupit psychoterapeutickou léčbu za účasti psychofarmak, pokud má dotyčná obtíže ještě s psychiatrickým onemocněním. Střídání partnerů, „dokud vydrží“, se dá přirovnat k pohádce o Otesánkovi, který nikdy nebude mít dost. To problém se zvýšeným sexuálním apetitem vyřeší jen na chvíli. Nehledě na to, že za sbírání milostných skalpů se medaile opravdu nedávají.

Znáte někoho, kdo je hypersexuální? Dá se s ním žít?