Článek
Je to pět let, co se známe s Jirkou. Oba jsme byli pro sebe první a přes čtyři a půl roku spolu chodíme a z toho dva roky žijeme. Ze začátku to bylo krásný, byl pozornej, hodnej... úplná pohádka.
Pak jsem začala dělat v kasinu barmanku a tam jsem poznala vyhazovače Fandu. Byl opak mého přítele, ale co mi opravdu na něm lichotilo a co jsem na něm zbožnovala, bylo, že se mě uměl zastat. Byl by se za mě i porval. To, že tohle je pro mě někdo schopen udělat, i když mu můžu nabídnout jen přátelství, bylo něco ohromnýho.
Přišla první krize do vztahu, dali jsme si s přítelem pauzu a já hledala útěchu a hlavně porozumění ve Fandově náruči. Já dostala výpověd a on zůstal. S přítelem nám končila pauza, kdy jsme si měli uvědomit, co pro sebe znamenáme. Věděla jsem, že dřív nebo později budu muset říct pravdu. A udělala jsem to. A přišla další pauza. Přesto po tom všem jsme oba chtěli být spolu, mně to pomohlo uvědomit si, jak moc pro mě znamená. Přítel mi odpustil s tím, že s Fandou přeruším veškerý kontakt. Těžko uvěřit, ale sblížilo nás to. Myslela jsem si, že po tom všem je to ten pravej, se kterým bych chtěla žít a mít děti.
Hned první zklamání přišlo po roce. Začala jsem si všímat, že má dny, kdy přijde z práce úplně vyměněnej, usměvavej. Neustále vyprávěl, jak to či ono s „kolegyní“, přestávala jsem si být jistá vším. Zvažovala jsem, zda mu mám kouknout do telefonu, sebrala jsem odvahu a udělala to. Esemesky si maže každý den, to jsem věděla, pak jsem ale šla do složky fotky. Jeho kolegyně Irenka tam hnedka byla třikrát vyfocená!
O dovolené jsem s ním chtěla být také samaFoto: shutterstock.com
Takovou sklíčenost, co na mě padla, a ty slzy, to si neumí nikdo představit. Už jsem nedokázala být veselá a dělat, že o ničem nevím. Byla jsem na jeho „kolegyni“ tak vysazená, že jsem mu jednou odsekla, ať už o ní mlčí. To jsem si pak od něj vyslechla, proč jsem na ni taková apod. Nevydržela jsem a řekla mu, že jsem se koukla do telefonu a že jsem tam našla fotky.
Takovej amok, co ho popadl, jsem nezažila. Jak jsem ho zklamala, že mi už nebude moct důvěřovat, že ani o těch fotkách neví, nic pro něj neznamenají apod. Není to tak dlouho, co jsem se tam opět koukla. Měl ji tam!
Sprostě jsem mu vynadala a on mě vyhodil. Skončila jsem na hotelu. Pak jsme si čtyři dny esemeskovali. Vrátila jsem se, ale za čas zase přišla krize. To už jsem dostala i fyzicky na vysvětlenou. Uhodila jsem ho taky, ale strašně mě to mrzelo.
Nakonec se to zase mezi námi urovnalo. A jeli jsme s kamarády na dovolenou. Nechtělo se mi, ale přál si to. Všechno bylo hezký, než jsem se zeptala, zda každý den budeme s nimi trávit na pláži společně. Chtěla jsem s ním být taky o samotě. Pak jsem jednou na pláži uslyšela, jak mě holky pomlouvaj. Posmívaly se mi, že jsem oplácaná a že mám celulitidu. Překousla jsem to.
Byl pátek a s přítelem jsme šli na večeři. Najednou mu začaly chodit esemesky. Ptala jsem se, kdo píše. „Nic, znáš Lukáše, zase otravuje.“ Ale neřekl mi, co se děje. Pak mi přiznal, že mu psal Lukáš (nejlepší kamarád), jak mě pomlouvaj a co o mně říkaj. Vadilo mi, že se mě nezastal. A zase jsme se pohádali, vyčetl mi Fandu a nepřímo souhlasil s pomluvami těch jeho kamarádek. Už toho na mě bylo moc, vzala jsem si pár věcí a utekla k mámě.
Je to týden, co jsem u mámy. Po třech dnech mi napsal, že čeká vysvětlení a že má reakce byla neadekvátní a řídím se emocemi a ne rozumem. Stále jsem u matky. Už jsem si byla v bytě pro pár věcí, když byl v práci. Kladu si otázku, zda mu na mně vůbec záleželo?! Stále k němu něco cítím, a proto bych byla moc ráda za jakoukoli reakci a radu.
