Proč nám muži stále něco tají?!

Mám přítele, se kterým jsem skoro dva roky. Náš vztah začal být „vážný" už od začátku, nějak tam chyběla taková ta bláznivá zamilovanost, která odezní po půl roce. Byli a jsme zaláskovaní pořád stejně.

Asi po půl roce začala příteli volat jistá slečna, které nezvedal telefony, když jsme byli spolu. Ptala jsem se, co je zač, prý kamarádka, nic víc. Říkala jsem si, že když mně volá kamarád, tak mu to zvednu, ale přestala jsem to řešit. Jenže telefony a smsky nepřestávaly, tak jsem se rozčílila a pohádali jsme se. Díky tomu jsem ale zjistila, že je to sice kamarádka, ale se kterou přede mnou spal a že je do něj zamilovaná. Když jsem se ptala, proč to neřekne rovnou, tak odpověď byla, že mu to nepřišlo důležitý. Ale pro mě tyhle věci důležitý jsou, nemám ráda, když mi někdo něco tají, nechápu z jakého důvodu. Jestli má co tajit, nebo jestli mi nechce nějakým způsobem ublížit, ale přitom mi ubližuje tím, že lže. Po té hádce telefony na nějakou dobu ustaly, než...

Když jsem slavila narozeniny, přítel si celou dobu s někým psal a mně tvrdil, že s kamarádem. Koukla jsem mu přes rameno a zjistila, že sice píše nějakému kamarádovi, ale že mu píše jako by to byla holka. Nechtěla jsem si kazit narozeniny, ale potom jsem se ho zeptala, jestli má zapotřebí přepisovat si tu svou kamarádku na mužské jméno. Nebyl schopný mi k tomu nic říct.

Začala jsem hodně pochybovat o tom, jestli má náš vztah cenu, ale nechtěla jsem se s nim rozejít, protože přeci jen šlo pořád o to, že mu píše nějaká slečna, která asi nechápe, že je zadaný. (Samozřejmě, kdyby on nebyl v tomhle vůl, tak si to už dávno vyřeší.) Takže tu byla další lež, která zamávala mou důvěrou. Vždycky, když mu na něco takového přijdu, je nějakou dobu klid, asi na chvíli pochopí, že je mi to vážně nepříjemné, ale co dál?

Ale nic netrvá věčně a asi po třech měsících to tady máme znovu. Tentokrát telefon od údajného kamaráda, který nezvedne a pro jistotu si hned potom vypne zvonění, někomu odepisuje, displej má radši otočený směrem dolů, abych nepoznala, že mu chodí zprávy a já jsem asi úplně pitomá nebo nevím. Ono je hodně těžké lhát někomu, koho milujete a ten druhý to ve většině případů stejně pozná, takže to ve finále dopadne tak, jak to dopadlo. Opět vypadám jako žárlivá hysterka, opět zapírá a všechno je pořád dokola, jako v nějakým pitomým filmu. Je mi jedno, že si píše se svou „bývalou", ani já jsem kvůli němu nepřestala komunikovat se svými kamarády, ale všeho s mírou.

Nikdy mě nenapadlo mu tajit, když mi někdo píše nebo volá, nikdy mě nenapadlo si přepisovat svý bejvalý na jména kamarádek, aby mi nepřišel na to, že jsme pořád v kontaktu, a už vůbec by mě nenapadlo mu kvůli tomu lhát a dělat z něj idiota. Což je to, co mě na tom štve nejvíc.

Ani po těch dvou letech nedokáže pochopit, o co mi vlastně jde. Že nejsem žádná stíhačka, co mu leze do telefonu, že jen chci, aby nelhal, aby mi takový věci netajil, a když už jí tedy musí pořád psát, tak ať to dělá normálně a ne tak nápadně nenápadně, že to do očí praští i úplného tupce. Vždyť to pro něj přeci není důležitý, tak proč s tím dělá takový cavyky? Nechápu. Konverzace vede pouze k hádkám, což je unavující a k ničemu. Takže mi nezbývá než starat se jen sama o sebe a nejspíš počkat, až ho to přestane bavit.