Článek
Bylo by to na dlouhé povídání, vyprávět tenhle příběh od začátku do konce. Těhotenství jsem prožívala ve stresu, protože přítelova matka, sestra a jejich kamarádka mi těhotenství nepřály. Matka se sestrou totiž chtěly, aby byl můj přítel s jejich kamarádkou - paní sousedkou.
Těhotenstvím jsem jim narušila plány
Já to tak nějak se svým těhotenstvím narušila. Během něho jsem zažívala šílené peklo. Měla jsem strach, aby bylo miminko v pořádku. Jinak jsem se moc těšila, měla jsem radost z jeho pohybů, z jeho reakcí, když jsem ho šimrala... no nemohla jsem se dočkat, až mimi budu mít v náručí. S přítelem jsme se dohodli, že holčička se bude jmenovat jako já a chlapeček ponese jeho jméno.
Do porodu jsem totiž nevěděla, co budu mít. Jeho matka a sestra chtěly samozřejmě, aby to byl chlapeček (když se mě nezbavily, ještě aby mimi mělo mé jméno). Když mi po porodu lékaři oznámili, že mám krásnou zdravou holčičku, byla jsem štěstím bez sebe. Byla jsem na sebe i svou dceru hrdá a pyšná.
Od té doby, co mám malou, mě přítelova matka, sestra ani povedená kamarádka nezajímají, ať si říkají a dělají, co chtějí. Vídáme se, ale přetvařuji se stejně jako ony. A jak mě malá změnila? Změnila jsem pohled na život. Už to nejsem já, ale my. Zodpovědnost, větší obavy... Nic mi nenahradí její úsměv, její šibalský kukuč ani její slzičky. O mateřství se nedá vyprávět, to si člověk musí zažít. Něco vám dítě vezme, to ano, ale mnohonásobně vám to vrátí. Mně třeba stačí vytáhnout ze šuplíku fotky, na kterých je malá. Hned je mi líp. Malá má rok a půl. Já s ní zvládla kousek pěkné práce a ještě kus mě čeká, ale stojí to za to. Opravdu jsem ráda, že ji mám.
Příští týden na vás čeká neméně zajímavé téma: Krása - dar, nebo prokletí? Už teď můžete posílat na adresu info@prozeny.cz své názory, příběhy a postřehy a stát se naší další redaktorkou. Mají to podle vás krásné ženy snazší v životě, nebo ne?
