Hlavní obsah

Roky vše při starém? Pozor, možná žijete v partnerském vězení!

Foto: Profimedia

Ustrnutí v relativním klidu a bezpečí není pro vztah moc zdravéFoto: Profimedia

Reklama

Tak jak se máte? Ale, dobrý, všechno při starém. Odpovídáte takhle už roky? Léta se u vás nic nemění, nepřichází nic nového? Pozor, možná žijete v jakémsi dobrovolném partnerském vězení!

Článek

Láska je celoživotní proces. Není to ustálení se na jednom místě, kde setrváte až do smrti. Vztah se musí někam posouvat, vy i váš partner byste se měli rozvíjet, jeden druhému dopřávat prostor ke změnám, k osobnímu růstu. Jenže mnohdy to tak není.

Dva lidé se někam dostanou, a dál už se odmítají hnout. V partnerském vězení se drží vzájemně nebo, ještě hůř, jeden z nich omezuje toho druhého!

Pohodlnost

Většinou to pramení z klasické lidské pohodlnosti, lenosti a strachu. Jsme spolu roky, máme slušný byt, zdravé děti, práci, která nás sice třeba moc nebaví, ale zase nás uživí. Nehádáme se, možná se trochu nudíme, ale máme své jisté. To je filozofie, kterou spousta párů zastává.

Foto: Profimedia

Obzvláště riziková je situace, kdy se jeden z páru cítí tím druhým omezovaný a spoutanýFoto: Profimedia

Jenže je to dost nebezpečné! „Hrozí stereotyp, nuda, šeď, ustrnutí v něčem, v čem není vlastně zas až tak dobře,“ varuje terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová. Spojená jsou s tím především následující rizika:

  • Nevěra – Jeden z vás může velmi snadno potkat někoho, kdo mu ukáže, že život nemusí být jen nuda. Že to může být naopak pořádná jízda.
  • Touha po svobodě– Váš muž by rád podnikal, ale vy ho od toho zrazujete. Pálí tě dobré bydlo, říkáte mu. Jemu se zas nezdá, že byste chtěla zajít na kurz tance. Proč? K čemu ti to bude? To říká zase on vám. A tak se cítíte omezováni, jeden druhému přistřiháváte křídla, nepodporujete se v růstu. A vlastně to opět směřuje k nevěře. „Kdo nemá svobodu, neustále po ní touží. Kdo svobodu má, nemá kam utíkat,“ vysvětluje koučka partnerských vztahů ze Školy pro ženy Barbora Sedláková.
  • Snížené sebevědomí– Když se nikam neposunujete, můžete mít po čase pocit, že nestojíte za nic. Vědomí, že jste za posledních třeba deset let nic pořádného neudělali či nezažili, není moc povzbudivé.

Život je potřeba žít

Takové ustrnutí není jen nuda, ale je vyloženě nepřirozené. „Nelze žít v dobrovolném vězení. Pokud to tak je, znamená to, že člověk ztratil sám sebe, zaprodal se otroctví. Je to pak jen přežívání,“ varuje Lucie Mucalová. Život se musí žít, nestačí ho jen tak nějak přečkat. „Nové koníčky, zájmy i postoje obou partnerů vnáší do života druhého neustále nový vánek,“ vysvětluje Barbora Sedláková. A vy potřebujete přece dýchat čerstvý vzduch, ne letitou zatuchlost.

Foto: Profimedia

Partnerství je dávání svobody, důvěra, ochota druhého podporovat a společně se vyvíjetFoto: Profimedia

Sami, nebo společně?

Může se stát, že jeden z vás je opravdu naturelem extrémní kliďas, kterému je v zajetých kolejích vážně dobře. Nikoho nemá cenu do něčeho tlačit, ale že jeden nikam nechce, neznamená, že ten druhý nemůže. I to je ale riskantní. „Může se stát, že když jeden roste a druhý stojí, najednou se cesty, názory a hodnoty začnou rozcházet,“ varuje Lucie Mucalová.

Co tedy s tím? V prvé řadě si musíte udělat jasno ve své hlavě. „Srovnejte si sami v sobě, co v životě chcete, jakým člověkem chcete být, jaký život chcete žít,“ radí Barbora Sedláková.

A tuhle svou představu pak popište partnerovi. „Ukažte mu, že ho máte rádi, že jste pár, změny vás ještě víc semknou, oživí vás oba,“ dodává Barbora Sedláková. Buďte milí a láskyplní, ale zároveň trvejte na svém. „Jestliže nejste spokojená, nemá váš vztah tak či tak šanci na přežití. Pokud se ale prosadíte, znova se zažehne jiskra naděje,“ dodává Barbora Sedláková.

Jak jste na tom vy? Je váš život jízda, nebo spíš sedíte ve vězení?

Reklama

Načítám