Článek
Jak tak člověk jde světem, zažije ledacos. Tak jsem se tuhle nachomýtla k poradě v jednom obřím korporátu a nestačila jsem se divit. Mluvilo se tam o jakési namyšlené prezentaci, což mi zpočátku divné nepřišlo. My jsme kdysi spolužačce říkali namyšlená čůza, dneska se asi říká namyšlená prezentace. Byla jsem zvědavá, jak taková namyšlená prezentace vypadá. Ten, co poradu vedl, totiž slíbil, že nám ji za chvíli ukáže. Zapnul monitor a ejhle. Místo madam ověšené značkovým zbožím se objevily tabulky, grafy a výhledy (nikoliv však panoramatické). „Takhle jsme to celé namysleli,“ pochlubil se pán, co dokonale ovládal nejen monitor, ale i řeč korporátního kmene. V té nejde ani tak o obsah slov, ale o to, aby jich bylo co nejvíc, a přitom řekly pokud možno co nejmíň. Protože čím méně lidí vám rozumí, tím vypadáte chytřejší. Pokud vás ovšem někdo jiný nepřechytračí. Čehož bych se nebála, protože sloveso přechytračit používá dneska už málokdo.
Zato nachytřit se chytlo náramně. Když jsem ho slyšela poprvé, naskočila mi husí kůže. To je prý kromě reakce na zimu též známka emočního vypětí. Vypjatá jsem tedy byla, protože jsem chvíli neměla tušení, co se po mně chce. „Sedneme si na to, abych tě trochu nachytřil?“ zeptal se mě kolega a já se lekla. Dostihl mě s otázkou zrovna u toalet, což ve mně vyvolalo všeliké nepěkné asociace. Na co si mám sednout? A proč? A co se mnou vlastně hodlá podnikat? Dneska mě nachytří a zítra prodá moje orgány na černém trhu? Nakonec to takové drama nebylo. Šlo jen o to, abychom se sešli a on mi dodal veškeré informace, které jsem potřebovala k jednání s novým klientem. Když ovšem kolega svoje nachytření uzavřel proslovem, že takto dosáhneme nejoptimálnějšího výsledku, pochopila jsem, že je na čase vrátit se tam, odkud jsem přišla. Tedy do světa krásné češtiny, kde nikdo neprzní a nekanibalizuje jazyk způsobem, jenž u mě dokáže vyvolat stejné dávení jako rybí kost uvízlá v krku. Já vím, že čistonosoplenou už si dneska nudli u nosu neutřu. Ale nezlobte se, proaktivně navnímat tenhle nový jazyk já prostě nedokážu.
