Hlavní obsah

Očima padesátky: Smích léčí, ale ne po operaci břicha

Foto: Ilustrace Lenka Samešová

Foto: Ilustrace Lenka Samešová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Siréna, blikající červené světlo, bouchání dveří. Vyděšené obličeje, otazníky v očích, panika. A pak veselý hlas zdravotní sestry: „Toho si nevšímejte, máme tady cvičný poplach!“ Na kožním se s tím asi pacienti srovnají. Ale co chudáci kardiaci?

Článek

Buď to byl drsný aprílový žertík, anebo zdravotní systém testuje, koho má smysl dál léčit, říkám si, když vidím zblednuvší jedince v čekárně na kardiologii. „Prosím vás, a co by měly říkat zlomeniny?“ usmívá se srdcař, když se mu svěřím s obavami o pacienty. Pak mě vyzve, ať mu ukážu jazyk, aby zjistil, co mám na srdci.

Na to, že je s lékaři sranda, jsem si díky podcastu MUDr.ování, který s nimi natáčím už rok, zvykla. Poté, co jsem uplynulých dvanáct měsíců strávila dílem po nemocnicích čekáním na věčně nestíhající zdravotníky, už také chápu původ jejich veselí. Jsou nakažení z práce. Asi byste to nečekali, ale nemocnice je občas velmi zábavné místo.

Nevím, zda to bylo kouzlo nechtěného, či si na tom dal někdo speciálně záležet, ale obrovský nápis TICHO LÉČÍ umístěný ausgerechnet na oddělení ORL, mě fakt rozesmál. Jestli se smějí také ti, kteří sem přišli s poruchou sluchu, netuším. Ale smysl pro absurdní humor má český národ v genech a pacienti asi nebudou výjimka. Mně také před lety zacukaly koutky, když jsem s houserem čekala na fyzioterapeuta a krátila si čas čtením časopisu, ze kterého na mě vykoukl titulek: Nikdy neohýbejte páteř. Ale víte, že já bych právě teď docela ráda?

Ten, kdo na zubní klinice rovnal letáky, se také asi dobře bavil, když navrch položil nabídku komerční zdravotní pojišťovny: Korunka ke korunce a máte po starostech! Nejspíš to byl stejný člověk, jenž v čekárně na chirurgii rozmístil propagaci kurzů šití. Naučíme vás začišťování, opravování i látání! Tak jen doufám, že dotyčný vtipálek nedojde až do předsálí ARO a nerozhodí tam edukativní materiály s názvem Spěchej pomalu, které jsem zahlédla při návštěvě patologa. Tam podle mého patří. Jestli patří na oční oddělení plakát se vzletným tvrzením Oko – do duše okno, ví bůh. Pořekadlo je to krásné, ale jen jestli trochu nemate pacienty. Neměl bych si spíš skočit na skupinovou terapii než čekat, až mi změří dioptrie?

Buď jak buď, v nemocnicích dobře vědí, že smích působí na tělo blahodárně. Pokud ovšem zrovna nejste po operaci břicha.

Načítám