Článek
Na to, že v bulváru tehdy psali, že jsi strašně zraněný po té akci ve Žlutých lázních, a já měla o tebe strach, tak jsi ty schody seběhl docela rychle... (smích)
Viď? Žádné zranění nemám. Já vím, že mi po té akci odněkud volali a ptali se mě na to. Ale vše vzniklo tak, že jsem jednou blbě kopnul do balonu a jak mi zarůstá nehet, tak mě to bolelo a trochu jsem kulhal. Takže napiš, že mi to hnije, mám to zadrátovaný… rozdrcená kost… (smích)
Když už jsme u toho slavného soutěžního klání, chci se tě jen zeptat. Na začátku jsi prohlašoval, že chceš soutěžit za Proženy, a na konci jsi názor změnil… Jak to?
Hele, já se přiznám, a nechci nikomu podlejzat, ale já mám Proženy rád a občas je i čtu. K tomu zápasu: Chtěl bych upozornit na to, že jsem si v první minutě při fotbale dal vlastní gól a bylo to přesně minutu po tom, co jsem prohlásil, že chci soutěžit za vás. A po jízdě raftu jsem si říkal, že to nebude asi ono. (úsměv)
Musím říci, že sis to pak ale vylepšil tím, že ses přidal k našemu společnému pokřiku, pamatuješ si ho ještě?
Jooo, počkej… jak to bylo… Nikdy nejsme zmožený, protože jsme Proženy?
S naší kolegyní Andreou na oslavě Proženy.czFoto: archiv redakce
No vidíš, jak to s těmi novináři umíš. Asi sis otevřel obzory při natáčení filmu Ulovit miliardáře. (smích) Myslíš si, že to, jak film ukazuje mediální svět a moc peněz, je skutečnost, nebo je to smyšlené?
Myslím, že je to ještě horší. Takhle to zkrátka funguje.
Bylo něco ve scénáři, co tě překvapilo?
Nic mě nepřekvapilo, ale jedna věc se mi potvrdila. Že pro úspěšný lidi ta motivace (jako peníze) není cíl, že ty věci dělají, protože je to baví. Zkrátka ta láska je v tý cestě.
Jak se ti líbila role úlisného Lehkého?
Mně se líbila moc, mám radost, že mě Tomáš Vorel vidí v takových negativních rolích. Tohle bylo podruhé, co jsem s ním točil, a podruhé jsem hrál záporáka. Vlastně jsem si ji sám vybral, protože on mi nabízel jinou roli, kterou jsem nechtěl, protože mě nebavila.
Takže se máme na co těšit?
Ten film se mi moc líbí. Tomáš tomu moc nevěřil, že bych mohl hrát o hodně staršího, než jsem. Občas jsem k němu chodil a kreslili jsme si fousy a vlasy a pak se mu to teprve začalo líbit. Doufám, že je spokojenej, protože já jsem. Chodil jsem na plac, i když jsem netočil. Byla to pro mě výzva.
Jako lobbista Lehký ve filmu Ulovit miliardářeFoto: Vorelfilm
Nebál jsi se toho, že ti to nepůjde? Že budeš působit velmi mladistvě, že ti to lidi neuvěří?
Bál jsem se strašně moc. Musím se přiznat, že občas tam vidím ty svoje mladý oči, na kterejch je ten věk vždycky vidět. To je ale pro herce to nejvíc, změnit se na úplně jinou postavu. Já jsem si občas říkal: Jsem to vůbec já? Strašně mě to bavilo. Už dlouho jdu po těch převlecích a tohle je zatím nejvýraznější.
Jaký jsi měl pocit, když jsi poprvé ten film viděl? Nechtěl jsi něco změnit?
Chtěl, ale u Tomáše to jde. On totiž netočí kontaktní zvuk. Celá zvuková stopa se dodělávala až potom, takže možnost i nutnost tam byla. Tomáš má navíc jako jeden z mála své vlastní ruchové studio a může si točit zvuk, jak chce. A já tam strávil hodně času. Nechtěl jsem za žádnou cenu pustit ten svůj finální smích, který se mi stále nelíbil. V originále se mi povedl mnohem víc. Seděli jsme tam tak dlouho, dokud jsem nebyl spokojenej.
