Hlavní obsah

Slyšela jsem hlasy. A maminka zemřela!

Foto: Thinkstock

Ráno mě vzbudily hlasy mrtvých prarodičů

Občas se stanou věci, které člověk nedokáže vysvětlit. Naše čtenářka Petra vzpomíná, jak před dvěma lety měla „zlý té noci sen“. Často mívá předtuchy, ale na tuhle by nejraději navždy zapomněla...

Článek

Sourozence jsem neměla, vyrůstala jsem pouze s rodiči. Občas se mi stávaly zvláštní věci, někdy jsem viděla i slyšela nebo cítila něco, co mi nepřišlo zrovna běžné. Nemluvě o snech, byly to někdy jakoby předtuchy událostí, které nastanou. Můj nejzvláštnější zážitek nastal před dvěma lety.

Ráno, přesně 1. května, se mi nechtělo z postele, tak jsem tedy ležela se zavřenýma očima a poslouchala to sváteční ticho. Pak jsem dostala takový zvláštní pocit. Něco mě nutilo vstát, když najednou jsem uslyšela jasné, zřetelné, čisté hlasy mého už 8 let nežijícího dědečka a 7 let nežijící babičky, jak mě oslovily jménem „Petro!! Petro!! Vstávej!!“.

V tu chvíli mě polil zvláštní studený chlad a naskočila husí kůže. Jak je možné je tak jasně slyšet? Nebyly to hlas vlídné, laskavé, které si pamatuju, ale varující, volající. Vyskočila jsem z postele a šla chystat snídani rodině, ale pořád jsem na to myslela.

Podívala jsme se z balkonu a taťka leštil auto. Ptám se, co se děje? „Nic.“ A co mamka? Táta odpověděl: „Nebylo jí dobře, šla si lehnout, běž se na ni podívat.“ Něco se ve mně hnulo, přesně jsem už věděla, že je zle. Přišel ten den, kterého jsem se dlouho obávala a podvědomě si ho nechtěla nikdy připustit. Když jsem běžela do ložnice, maminka už byla na tom špatně, byla sivá, volala jsem na ni, jestli mě slyší a vidí. Kývla a jen ke mně natahovala ruce a snažila se mi něco říct, ale už jí to vůbec nešlo… Zemřela, sanitka už přijela pozdě.

A mně zbylo jen přemýšlení nad tím, kde se vzaly ty hlasy prarodičů, proč. Jestli přišly proto, abychom se stihly rozloučit, aby mě ještě viděla, jestli přišly záměrně tak pozdě, nebo já si to uvědomila pozdě, a kdybych dala na intuici hned, mohlo to být jinak. To už se nikdy nedozvím...

Byl to jeden z mých nejtěžších životních okamžiků, který se mi vryl do paměti, do srdce a i po těch dvou letech není dne, abych nad tím nepřemýšlela.

Stalo se vám něco podobného? Míváte předtuchy? Dokážete předpovědět budoucnost? Víte dopředu, co se stane? Napište nám o tom na info@prozeny.cz. Vybereme 3 z vás a odměníme je částkou 500 korun!

ynezorPumanzeSaNyknalC