Tajemní duchové: Jak je osvobodit nebo vypudit?

Zajímají vás odpovědi na tajemné otázky týkající se duchů? Možná se budete divit, ale existují. Přinášíme vám nejuznávanější odpovědi.

My žijící „pozemšťané“ máme tělo, rozum v mozku a energii, díky které žijeme, označovanou jako duši. Zemřeme-li, zemřela naše tělesná schránka, duše, odchází do „nebe“, za jakousi bránu. Podle všeho duše projde tunelem světla, což je častý zážitek, který popisují těžce nemocní a umírající, kterým se podařilo uzdravení nebo procitnutí z kómatu. Někteří dále vysvětlují, že viděli svoje tělo zeshora, a to včetně aktérů kolem. Lékaře, známé, rodinu – podle situace. Cítili lehkost, radost, následně údiv, zvědavost, proč ostatní pláčou.

Zdá se tedy, že duše, která opouští tělo, vnímá emoce blízkých lidí a je jí líto, že se trápí. Snaží se je oslovit, utěšit, nemůže dosáhnout klidu. Trvá-li váš hluboký zármutek dlouho (rok je normální), nepouštíte svého milovaného, „kam patří“, udržujete jeho duši mezi dvěma světy. Umožněte jim přechod, i potom vás totiž mohou navštívit, je-li to nutné. Potěší, dají radu, varují. Řeknou vám něco ve snu, upozorní na nebezpečí například nelogickým spadnutím předmětů ze zdi, náhlým zastavením hodin.

Jiná situace nastává v případě nečekaných rychlých, většinou násilných úmrtí, autohavárie či vraždy. Duše totiž nechápe, co se stalo a že tělo zemřelo. Tyto duše-bytosti jsou nazývané astrálové. Vy jim můžete pomoci pevným postojem, přijetím smrti, pohřbem a oplakáním. A pokud se tak nestane? Stávají se z nich oni duchové, o kterých se píše, že straší, zdržují se v objektech nebo na územích, jako jsou úseky častých nehod, bitevní pole, bloudí.

Pro vás jsou zatěžující zejména v obydlích, kde žijete. Může jich totiž být i více, protože se shlukují. Jde třeba o bývalé majitele, kteří zemřeli násilně. Důsledkem může být vaše nevysvětlitelná únava, a mohou se vás dokonce držet i některé nemoci. Pomoc ovšem existuje.

Dříve, než zavoláte různé „vymetače“, to zkuste sami. Potřebujete sůl a svěcenou vodu. Sůl nasypejte do rohů místností, ať duchové zmizí z koutů, kde v klidu přebývají, stačí špetička. Z kostela přineste trochu svěcené vody, stačí kapička do každé místnosti, můžete v ní i nechat několik dní otevřenou nádobku. Pro jistotu nasypte malinko soli na parapet, ať nevracejí. Do týdne by mělo být čisto.

Pokud se rozhodnete duše vyvolávat, měli byste být obezřetní. Duše mohou být nevrlé z vyrušení a dají vám to znát – zvuky, padajícími předměty, vypínáním elektřiny. Jsou ale i lidé, kteří popisovali i roztrhání peřin a oděvů.

A jak je to se strašením? Dokážou to duchové? Ano, ale nedělají to, chtějí klid. Tedy, pokud je právě nevyrušíte například vyvoláváním. Sami od sebe nestraší, nevíte o nich. Jak říkali naši dědové: živých se boj, mrtví ti neublíží.

A jak to máte s duchy vy? Cítili jste někdy jejich přítomnost? Pokoušeli jste se o vyvolávání? Jak to dopadlo?