Hlavní obsah

Takhle to vypadá, když se dospělí bojí svých rodičů!

Foto: thinkstock

Dětmi svých rodičů budete navždy, přesto je dobré dospět

Jste dospělí, dávno jste překročili třicítku, možná už sami máte děti, a přesto se v určitých situacích tak trochu bojíte vlastních rodičů. Jednoduše se nepřiznáte k tomu, že vás v tramvaji okradli, protože nechcete čelit matčiným radám, jak si v MHD hlídat kabelku. Nebuďte smutní, potýká se s tím leckdo, protože dětmi svých rodičů jsme v podstatě navždy.

Článek

Pokud nejde o extrémy, tak je to vcelku úsměvné. Když vidíte dospělou ženu či muže, krteří před rodiči tají včerejší kocovinu a odmítají přiznat, kolik toho vypili, musíte se smát. „Můj muž takhle před svým otcem tají fakt, že kouří. Pro mě je to většinou hodně zábavná podívaná, obzvlášť, když je jasné, že tchán o manželově nešvaru určitě ví, jen spolu hrají takovou hru, kdo to vydrží déle,“ směje se jednatřicetiletá Lucie.

Ovšem zároveň přiznává, že podobně to má i ona se svou matkou. „Ne že bych se jí bála, to ne, ale třeba jí neřeknu, že jsem si v jeden den koupila dvoje boty, protože vím, že by mi řekla, že jsem blázen, že už jich mám hodně a měla bych šetřit,“ popisuje Lucie. Podle odborníků ale nejde o nic ojedinělého.

Dětmi jste navždy

Vlastně je to tak trochu logické. „Narodili jste se rodičům jako jejich děti a mnoho let ve vztahu rodič a dítě vyrůstali. Pak jste se sice podle kalendáře stali dospělými, ale ten vztah se úderem vašich osmnáctých narozenin nezmění. A navíc rodiče vás jako děti v podstatě pořád vidí, leckdy tak trochu zamrznou, ač vám je třeba třicet let,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Jednoduše změnit vztah dítě-rodič na vztah dvou dospělých lidí není jednoduché, a hlavně se to nestane v krátké době. „Je to dlouhodobý proces, během nějž se musíte změnit,“ potvrzuje Anita Michajluková. Navíc, i když se to podaří, rodiče jsou pořád rodiče, tudíž mívají tendence opět sklouzávat ke starým návykům.

Foto: thinkstock

Jste dospělí, měli byste rodičům dát jasně najevo, že si svůj život řídíte sami

Nejde jen o strach, ale třeba i o lenost

Bylo by příliš jednoduché říct, že jde jen o to, že se stále bojíte vlastních rodičů. Může za tím být i řada jiných věcí:

  • Lenost – nemusí jít o klasický strach, ale třeba Lucie jen nemá chuť slyšet rady o šetření a nerozhazování peněz. Slyšela je mnohokrát, a už jí to nebaví. A je líná matce slušně, ovšem jasně sdělit, že si na boty vydělala a jako dospělá učinila rozhodnutí, že si je koupí.
  • Nejistota – také ale může jít o to, že Lucie ve skrytu duše tuší, že za boty zbytečně moc utrácí. „Možná si není jistá, zda bylo správné si je pořídit, a vlastně nechce, aby jí to maminka potvrdila,“ vysvětluje psycholožka Danuše Jandourková.
  • Strach, že zklamete – víte, že byste rodiče tak trochu zklamali, kdyby se dozvěděli, že třeba kouříte. Tak to prostě tajíte, protože co oči nevidí, to srdce nebolí.

Dokud je to úsměvné, o nic nejde

Dokud se tomu dokážete zasmát vy, váš partner a případně i rodiče, kteří vás načapají například při cigaretě, je vše v pořádku.

Pokud se ale rodičů opravdu bojíte, přemýšlíte, co by řekli vašemu jednání, a dokonce jim své chování vyloženě přizpůsobujete, může to být problém. Nabourat to může i váš partnerský vztah. „Často to vede k tomu, že manžel se nestačí divit, jak se jeho sebevědomá manželka, která zastává vedoucí funkci a komunikuje s podřízenými, při návštěvě rodičů mění v malou holku," popisuje Anita Michajluková.

Nejen, že partnerčinu chování nemusí příliš rozumět, zároveň může žena v jeho očích i klesnout. A vůbec nejhorší je, když je do téhle „hry" také vtažen. Když i on je nucen k tomu, aby rodičům neříkal, že jejich dcera kouří,  včera to přehnala s alkoholem nebo platí za žehlení prádla.

Tip redakce:Pokud vás ale rodiče neustále shazují a nikdy vás za nic nepochválí, je to problém. Jak si s tím poradit, vám napoví článek Soutěživí rodiče: Proč vám nepřejí úspěch?.

Foto: thinkstock

Pokud se před rodiči měníte v malou holku, není to úplně normální

V tu chvíli byste se měli zamyslet a takříkajíc „vyrůst". Měli byste se umět postavit za svůj názor a dokázat ustát i případnou diskusi či konflikt. Jednoduše byste měli umět vyslechnout názor svých rodičů, ale zároveň umět dát najevo, že s ním třeba nesouhlasíte a nehodláte se jejich radami řídit. „Jsou situace, kdy se i dospělé dítě rádo zeptá rodiče na názor. Nelze říct, že by rodiče neměli svým dětem do ničeho mluvit. Možná by ale měli umět počkat, až si o ten názor jejich dospělé dítě řekne,“ radí Danuše Jandourková.

Je totiž jen otázkou času, kdy se to tak trochu otočí a vy budete ti, co budou v mnohém rodičům pomáhat a radit. „Je to v podstatě žádoucí proces. Každá generace je vybavená na určité životní podmínky, určité tempo doby a podobně. Když jste byli dětmi, rodiče vás naučili fungovat v realitě, která tehdy fungovala, protože se v ní orientovali lépe než vy. Pak se to ale překlopí, ve stáří se rodiče v té současné realitě orientují hůř, zato pro vás je to hračka, tak jim s tím můžete pomoct,“ vysvětluje Anita Michajluková.

Taky před rodiči něco tajíte? Zapojte se do diskuse pod článkem.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama