Ideální manželství? S občasným úletem

Mohu posloužit praktickým příkladem. S Pavlem se kamarádím od dětství, jeho ženu Evu znám skoro dvacet let. Vlastně je to ideální manželství. Až na to, že si Pavel vždy po pár letech pořídí milenku. On totiž patří mezi ty muže, kteří toho před svatbou moc nestihli oběhat. A tito muži, ať se to komu líbí či nelíbí, potřebují ještě sem tam jakési sebepotvrzení „zvenku“, od nějaké externistky, byť svoji manželku milují a nevyměnili by ji za nic na světě.

„Kdybych já to té Evině mohl říct jako tobě!“ říká mi Pavel. „Vždyť já si vybírám jen trdýlka, do kterých se nezamiluju, o kterých vím, že mne omrzí, ale tak nějak mi to chvíli dělá dobře.“ Já tomu rozumím a asi už tomu rozumí i Eva. Pavel se k ní chová vzorně. Nejvzorněji pak, když vše praskne. To se pak  hbitě milenky zbaví a jde do sebe. Eva již pro to má svůj termín. Když se s ní potkám na ulici a zeptám se, co dělá její muž, říká: „Pavel žehlí!“

Eva používá metodu, kterou lze jen doporučit, tedy je-li to organizačně možné. Jakmile se dozví, že Pavel hřeší (a on není z nejopatrnějších nevěrníků), řekne mu: „Já teď načas odejdu.“ A odejde k mamince, která bydlí na druhém konci města. Dříve s sebou brávala jejich dvojčata, dnes jsou kluci téměř dospělí, tedy je ponechává doma. Dětem i mamince Eva rozumně nevypráví o žádné nevěře, říká, že se s manželem takto dohodli, aby si od sebe trochu odpočinuli. A Pavel je nešťastný. V domácnosti se snaží zodpovědně nakrmit, uspokojit další potřeby a zároveň uhlídat dva sedmnáctileté puberťáky. A nemusím říkat, že milenka jde okamžitě přes palubu.

Po večerech pak chodí Pavel navštěvovat svoji manželku ke tchyni. O nevěře však nesmí padnout řeč. Konverzace nejvíce připomíná opatrné námluvy, kdy se muž snaží chovat ke své vyvolené i její matince tak, aby se matka nebála vydat svoji dceru do jeho náruče.

V okamžiku, kdy dojdou vázy, do kterých se instalují květiny, které Pavel přináší (babička jich má asi pět), řekne tchyně své dceři: „Evinko, a nechceš už jít domů? Vždyť se mu po tobě stýská.“ A Eva se vrátí k rodinnému krbu a střední věk, nestřední věk, nastanou líbánky. A Pavlovi svítí oči podstatně intenzivněji, než když se mi kdykoli chlubil nějakým novým úlovkem. Pavel se pak zaříkává a přísahá mi, že už si žádnou cizí ženskou do života nepustí. Třeba mu to tentokrát vydrží…

Netvrdím, že se nenajdou blázni, kteří se nechají dočista odvést od manželky a od rodiny, kde dosud všechno fungovalo, nějakým mladším sexypokladem. MUDr. Miroslav Plzák říká, že pro ty, kteří se tohoto činu dopustí v době nezletilosti dětí, by navrhoval nepodmíněný trest. Ano, ten doktor Plzák, který je často a zcela neprávem považován za zastánce nevěrníků. Ona však není nevěra jako nevěra. Někdy je skutečně lépe nevědět, jindy je dobré se k celé záležitosti postavit velkoryse.

Myslím si, že Eva si počíná správně, když nekřičí a nepodává žádosti o rozvod. Její metoda je dostatečně účinná, výchovný efekt je nesporný a vůbec to vypadá, že už Pavel dostal rozum. Vždyť hormonální revoluce u žádného chlapa netrvá věčně, a miluje-li vás a milujete-li vy jeho, může být nejlepším a pragmatickým řešením prostě si jen nějaký čas trpělivě počkat.

Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit. Tak prozraďte, jaký recept na nevěrníky máte vy? Jak se vám podařilo předělat sukničkářského bohatýra v oddaného manžela? Napište nám o tom na info@prozeny.cz!