Článek
Děti jsou požehnáním, snem většiny párů a posláním nejedné ženy. Mají působit radost, být oporou i štěstím zároveň, i když je jejich rostoucí věk zpravidla předzvěstí větších trampot. Jak se říká „malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti“. Že to opravdu někdy nevyjde a potomci doslova usilují o psychické zdraví rodičů, může vyprávět i šestatřicetiletá grafička Táňa.
Psycholog? K ničemu!
„Není měsíce, abych na výzvu učitelky nemusela navštívit školu. Můj osmiletý syn totiž patří mezi chronické průšviháře a já už nevím, co s ním mám dělat. Napadá ostatní děti, stále vymýšlí, jak a čím na sebe upoutat pozornost. Přitom já i manžel mu dáváme všechno, co je v našich silách. Věnujeme mu volný čas a dokazujeme, že ho máme rádi. Přesto má neustále tendenci zaměstnávat lidi okolo. Někdy mi dokonce přijde, že je rád za kárání a výtky. Občas ho zase popadne záchvat vzteku a vůbec se nedá zvládnout.
Nedávno jsme navštívili již třetího dětského psychologa, který se s ním snaží pracovat, ale zatím bez výsledků. Těm předchozím bohužel ukázal, jak umí být nevyzpytatelný, a trvalo hodiny, než jsme ho s manželem přesvědčili, aby na sezení nedělal hysterické scény. Stejně v tom ale pokračuje. Zatím vůbec netuším, kam se to bude vyvíjet, nebo jestli se to časem spraví. A už vůbec neuvažuji o dalším dítěti, protože tohle jedno mi kvůli psychickému vypětí bohatě stačí,“ smutně krčí rameny Táňa.
Svým vztekem obtěžuje spolužákyFoto: shutterstock.com
Můj syn mě okrádá
S podobnou zkušeností se svěřuje i paní Ladislava. „Poznámky, dvojka z chování? To všechno už máme za sebou ze základní školy. Teď se potýkáme s nevhodnou partou, chozením za školu ve druhém ročníku na učilišti, pětkami z několika předmětů, pravidelnými návštěvami policejních stanic za výtržnictví a dokonce krádežemi hotovosti z peněženek. Připadám si absolutně neschopná a v koncích. Pravého otce mého Tomáše jsem opustila, když mu byly čtyři roky, protože mě bil. Zůstala jsem na všechno sama a to byla možná ta chyba. Tomáš neměl příliš pevnou ruku a výchovu, i když jsem se o to snažila. Musela jsem vydělávat, abychom přežili. Syn dospěl a místo, aby mi byl oporou, zatím jen přidělává starosti.
Můj nynější přítel to snáší velmi těžce. Snaží se vlastně pomoct někomu, kdo o to vůbec nestojí. Tomáš je k němu vulgární, absolutně nebere jeho rady a před časem jsme zjistili, že nejen mně, ale i příteli krade peníze. Je to hrozné, vždyť jde o moje dítě! Každá matka to tak přece musí cítit! Neustále si ale pokládám otázku: Co přijde zítra? Co mě ještě čeká? A je to všechno moje vina? Asi ano. Opravdu si to myslím,“ sama sobě odpovídá zhroucená Ladislava, v jejíchž očích je znát beznaděj i slzy lítosti.
Dokázaly byste jí nebo paní Táně pomoci? Napište svůj příběh, jak jste se s podobnými zkušenostmi pokusila vypořádat vypořádat, a ukažte, že v tom nejsou samy! Na vaše příběhy čekáme na adrese info@prozeny.cz. Jako bonus za svoji snahu můžete získat honorář ve výši 500 korun!
