Téma týdne: Mám žárlivou kamarádku

Když se někomu daří, spousta lidí kolem to nese špatně. Mnohem snáz se poslouchají historky, jak něco nejde, když si při tom uvědomíte, že se vlastně oproti své kamarádce máte ještě dobře. Ale když už žárlivost překročí své hranice, může kamarádství skončit totálním a nenávratným krachem!

I mně se to stalo mockrát, že na mě některá z kamarádek žárlila a něco mi záviděla, tahle vlastnost asi k ženám patří. Některým to ovšem pomohlo vzchopit se a jít za svými cíli. Před deseti lety jsem však zažila opravdové peklo s jednou ze svých kamarádek. Začalo to pro mě banalitou. Záviděla mi prsa. Partii, se kterou mám po celý život osobní problém, holt se nějak zadařilo a příroda na mně nešetřila. Tehdy jsem to brala v pohodě. Pak se mi ale začalo dařit v práci. A já neustále poslouchala rady, jak a co mám dělat, protože ona tehdy měla vyšší post než já. Na rozdíl od Heleny jsem touhu po její moci nesdílela a žila si svým životem.

Poté jsem ale otěhotněla. Tehdy jsem si všimla, že je z toho nějaká smutná. Věděla jsem, že už další dítě, po kterém tak toužila, mít nemůže. Na druhou stranu měla své dvě krásné děti, takže opět nebylo co závidět. Po porodu přišla za mnou do porodnice a začala mi ukazovat, jak se s dítětem zachází. Vůbec mě k synovi nepustila. Připadala jsem si jak nesvéprávná matka, která neví, jak se svým dítětem zacházet. Nedokázala jsem jí to říct do očí, čehož dodnes lituji. Vždycky jsem si oddechla, když skončily návštěvní hodiny.

Všechno vyvrcholilo tím, že jsem si koupila dům. Volala jsem jí tuhle radostnou novinu a ona se na vše vyptávala a chválila. Za pár dní mi oznámila, že si ho koupila také, ve stejné ulici. Prodala byt v dobré lokalitě a nastěhovala se dokonce ještě dřív než já. Měla jsem z toho smíšené pocity.

I přesto všechno jsem ji měla ráda. Nešlo mi však do hlavy, jak někdo může ze dne na den koupit dům, když do té doby o něčem podobném vůbec neuvažoval a já ho vybírala přes půl roku. Chvilku jsem to ještě vydržela, když k nám chodila s rodinou a neustále komentovala, co mají lepší než my a co se stavební firmě u nás v domě nepovedlo. Bylo to už nesnesitelné, a tak jsem se nakonec rozhodla s tím vším skoncovat. Napsala jsem jí velmi otevřený e-mail. I přes to všechno jsem se jí totiž nedokázala postavit tváří v tvář. Ona mi můj útok oplatila a s velkou grácií.

Ano, jasně že jsme na vině byly obě. Tak to totiž v životě chodí. My samy si totiž můžeme za to, když dovolíme ostatním, aby s námi manipulovali. A přes potoky slz, které naše ukončení přátelství posvětily, se mi neskutečně ulevilo. Čas pomohl zapomenout a smazal ostré hrany, takže se dnes na ulici zdravíme a chováme se k sobě zdvořile, bez zášti a výčitek. Ale ne vždycky to takhle končí, že?

A co provedla vaše kamarádka ve jménu žárlivosti vám? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz. Papír stejně jako internet snese všechno. Kromě úlevy vám nabízíme 500 korun.