Článek
Vánoce, pro mnohé ty nejhezčí svátky roku, jsou jistou směsí shonu a stresu, jež kompenzuje rodinná sešlost a radost z dárků – ať již darovaných, nebo obdržených. Vůně skořice, purpury a cukroví se příjemně line místnostmi, rádiové vysílání hladí ouška chytlavými koledami, televizní upoutávky lákají na klidné pohádkové posezení. To vše nikoho nenechá na pochybách, že se blíží konec roku a Ježíšek stojící za dveřmi čeká, až bude moci otevřít svoji náruč a vykouzlit úsměv na rtech milionům dychtivých tváří.
Ach, ty krásné Vánoce!
Pro každého jsou nádherné něčím jiným. Tomáš bude šťastný, když uvidí rozzářené oči svého malého syna, Aneta chce překvapit svého partnera speciálním dárečkem s dětskými botičkami, pro souseda Milana není hezčích svátků v roce, protože se konečně sejde se svými blízkými, které pro práci v zahraničí vidí jen zřídka.
Sáru přinesl Ježíšek!
Ale které byly ty vaše nej? Moje teta Šárka v tom má jasno. Před třemi lety se jí přesně na Štědrý den narodila vymodlená holčička, o kterou se s manželem pokoušeli několik let zpátky. Na takové Vánoce se opravdu zapomenout nedá! Mezi nejkrásnější příběhy patří i ten Mirčin. Charismatická slečna se mi vloni svěřila se svojí noční můrou, bulkou v prsu. „Byla jsem smířená se svým osudem, jelikož moje maminka o jedno ňadro přišla. Teď byla řada na mně. V noci jsem se budila a neustále si opakovala větu: Já se tě nebojím. Jestli tam uvnitř jsi, budu s tebou bojovat.“ Pár dní před Vánocemi ale od ní přišel šťastný e-mail, že má to nejkrásnější, co mohla dostat, zdraví. Testy byly v pořádku.
Nejkrásnější Vánoce jsou v dětských očíchFoto: shutterstock.com
Svatba na druhý pokus
I rozvedená Renata má svůj vánoční příběh s dobrým koncem. „Půl roku po zhroucení manželství, v den, kdy jsem se svými dvěma dětmi připravovala bramborový salát, nás vyrušilo naléhavé zvonění. Můj bývalý manžel stál přede dveřmi s obrovskou kyticí rudých růží, omluvil se za své chování z minulosti, poklekl a na důkaz svých slov vytáhl zásnubní prsten. Prý jestli bychom to přece jen nemohli zkusit ještě jednou, neboť on, hlupák první třídy, si dost nevážil svého pokladu. Odpustila jsem mu, protože vím, co všechno ho muselo stát říct mi něco takového,“ usmívá se Renata. A nakonec dodává: „Pro mě a děti to byly opravdu výjimečné svátky.“
Že by zvuk rolniček sbližoval a byl poslem dobrých zpráv? Které vánoční svátky ve svém životě považujete za citovou záležitost, na niž se nedá zapomenout? Máte svůj příběh s vůní skořice a jehličí? Co vás dojalo, rozplakalo, zkrátka vzalo? Napište nám na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun! Netrpělivě čekáme na vaše poutavé čtení!
