Článek
Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o zážitky z naprosto nejhorší dovolené, která mě ještě i teď, po letech, občas děsí ve snech:) Z nějakého pominutí smyslů jsem se rozhodla absolvovat dovolenou organizovanou cestovní kanceláři. Moje maminka se dlouho chtěla podívat do Říma a Florencie, a tak jsem jí tuto cestu chtěla umožnit. Vybraly jsme poznávací zájezd na pět dní do obou zmíněných měst, organizovaný jednou cestovní kanceláří z Českých Budějovic.
Autobus přijel načas, ani mě nepřekvapilo, že 80 % účastníků zájezdu byli lidé v důchodovém věku. V Českých Budějovicích ovšem nastoupil i pan průvodce - rovněž důchodového věku - a začalo 5denní peklo. Než jsme opustili ČB, pan delegát stihl všem přítomným, aniž by o to stáli, povykládat, co všechno komunisté v ČB naslibovali, ale nevybudovali.
Cestou k rakouským hranicím jsme nechtěně absolvovali výklad o výhodách nejstaršího řemesla - inu slavnou E55 lemovaly spoře oděné dámy. Pak se pustil do sádrových trpaslíků, kteří byli k mání na každém odpočívadle.
Pak jsme přejeli hranice a z kazeťáku se začaly linout šílené bavorské písně (opravdu zbožňuju jódlovaní:) Delegátovi už jen chyběly pumpky, klobouček s perem, vyšívaná vestička a knírek. Jeho výklad o Hitlerovi a tom, jak to jistě myslel dobře, jsem raději přehlušila posloucháním walkmana. Po šílené noci v autobuse jsme kolem páté hodiny ranní dorazili k Florencii.
Jako obrana proti hloupým řečem posloužil walkmanFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Nejdřív začala přednáška o tom, jak Italové nedělají celý den ,,nic", spí až do odpoledne a pak chlastají až do rána. Nevím, nevím, kdo tedy otevíral v pět ráno ty pekárny, z nichž již voněl čerstvě upečený chléb. Naprosto pominu fakt, že pan průvodce neuměl ani anglicky, ani italsky, jen pár slov německy, které mu byly v Itálii opravdu nanic.
Všechna moudra četl z jakéhosi notesu a bohužel ani jeden název památky nedokázal vyslovit správně. Rozhořčeně kázal na jakémsi náměstí poblíž Santa Croce, kde stála tribuna a hřiště pro plážový volejbal, že Italové jsou tak stupidní, že se tam honí za kulatým nesmyslem. Celý den se navážel do místního obyvatelstva, aniž by věděl cokoliv o jeho zvycích, tradicích či rozuměl byť jedinému slovu, které vyřkli.
Po celodenním chození jsme se nalodili zpět do autobusu a jeli do ,,luxusního" kempu na předměstí Říma. Každý, kdo Řím jen trošku zná, ví, že okolí Prima Porta se za luxusní rozhodně považovat nedá - žijí tam feťáci, přistěhovalci a vůbec veškeré ,,nepřizpůsobivé" obyvatelstvo. Další den ráno nás vzbudilo bouchání pěstí na chatku a řvaní ,,budíček" - připadala jsem si jak na pionýrském táboře. Ještě že nenásledovala společná rozcvička.
Vyrazili jsme do Říma - tam nás naštěstí svěřil do rukou průvodkyně, která v Římě žije, a tudíž mluví italsky, myslí italsky a nemá žádné předsudky. To byl snad jediný pěkný den z celé dovolené. Další den už pan průvodce věděl, jak se dostat do centra města, a jal se nás provázet sám.
Naprosto pominu jeho buranské způsoby, kdy všem dovoloval fotit i v památkách, kde bylo jasně a zřetelně ,,namalováno", že fotit se nesmí. V kostelech jasně napsáno, kdy jsou hodiny pro turisty a kdy probíhá mše. Jeho řeči typu: ,,Co nás ten pánbíčkář vyhání z kostela" - protože se ani nenamáhal číst obrázky nebo se zeptat, zda smíme vstoupit. Jak by se taky mohl zeptat, když uměl asi tak pět slov německy.
A tak jsem všude zachraňovala situaci, omlouvala se duchovním i ostraze objektu, že náš delegát je buran a my za něj opravdu nemůžeme. Vrcholem všeho bylo, když na Foru Romanu si hrála skupinka děti - cizinců a on začal hned kázat, jak jsou italští parchanti uřvaní a neukáznění.
Bohužel nás ještě čekal výlet do Ostia Antica, kam jsme se v rámci úspor nákladů měli na vlastní náklady dopravit vlakem. Scéna začala už na peroně, protože většina účastníků, bez ohledu na věk a pohlaví potřebovala vyhledat toalety. Z toho důvodu nám odjel vlak před nosem a pan delegát, aniž by se snažil hledat jízdní řád či zjistit, kdy jede další spoj, začal řvát, že se do Ostie ten den už vůbec nedostaneme, protože další vlak jede až odpoledne.
Jeho hysterické scéně nechápavě přihlížel jakýsi karabiniér, a tak jsem se ho došla slušně zeptat, kdy že nám to jede další spoj. S úsměvem mi oznámil, že vlaky do Ostie jezdí každých 15 minut. Tak jsem šla tuto radostnou novinku oznámit naší zdecimované skupině.
A pan delegát zase začal vést monolog na téma necivilizovanost oné země. Tak už jsem to nevydržela, nahlas jsem mu oznámila, že xenofobisté a rasisti jako on by měli dostat do pasu razítko persona non grata - jestli teda ví, co to znamená - a mělo by jim být zakázáno opouštět ČR a dělat nám ve světě ostudu. Že o Itálii ani její historii neví vůbec nic a nechápu, proč teda turisty do těchto míst tahá, když jimi tak pohrdá. I starší posluhovači mu umírněně sdělili, že by opravdu neměl tak ošklivě mluvit o zemi, kam každý týden vozí turisty.
Zbytek pobytu jsme přežili tak, že jsem začala následovat pokradmu skupinky jiných turistů, kteří si zaplatili výklad v angličtině nebo italštině, a tak jsem mámě zprostředkovala alespoň pár hodin ,,normální" dovolené. A poučeni na závěr? S CK už nikdy! A myslím, že by všichni delegáti měli absolvovat nějaké ,,mezikulturní" školení a taky testy, zda nejsou xenofobisté a rasisté, o testech jazykové zdatnosti ani nemluvě. Tak tolik má nejhorší dovolená v životě.
Jaké máte zážitky z dovolené vy? Co vám nerušené chvilky dokáže totálně pokazit nebo naopak mile vás překvapit? Chovali se k vám někdy na dovolené jinak, než jste si představovaly? Zažily jste něco zcela nečekaného? Vaše příběhy posílejte na info@prozeny.cz.
