Článek
Ahoj, nevím, zda se vám můj příběh do tématu Po třicítce jsem začala hodí. Není to plné optimismu, ale takový je život (fuj, to je klišé :-))
Třicítka pro mě byla (a možná stále je) noční můra. Pro ženu naprosto přelomový rok. Obecně se soudí, že do té doby by měla porodit nebo alespoň otěhotnět. Nedej bože, pokud to nestihne!
No, já jsem to nestihla a okolí mi to dává pěkně sežrat (omlouvám se za ten výraz, ale je nejvýstižnější). Přitom to začalo tak pěkně. Vdávala jsem se v 27 letech. Milovala jsem ho a on miloval mě (hotová pohádka). Věřili jsme, že naše láska přebije problémy, které jsme v té době už měli. Koupili jsme dům a začali uvažovat o miminku.
Láska ale ne vždy na udržení manželství stačí, a tak jsem se dva roky nato ocitla sama v novém bytě zděšená, co se to stalo. Do toho mi umřela na druhotnou platební neschopnost firma, kterou jsem vlastnila se společníkem. Zbýval mi necelý rok do třicítky a já byla sama, bez práce, bez pořádného bydlení, bez peněz a bez muže.
O své třicítce jsem měla různé představy a ne vždy byly pěkné (v pubertě jsem si myslela, že ve třiceti už budu mrtvá), ale rozhodně jsem si nemyslela, že budu začínat od nuly. Nikdy před tím jsem nebyla na vše úplně sama. Buď jsem bydlela u rodičů, nebo později u přítele a manžela. I v podnikání jsem měla oporu a rádce v jedné osobě.
Najednou nebyl nikdo, kdo by pomohl s nákupem, uvařil čaj, když bolí břicho, a nebo řešil nepříjemnosti s dodavateli v práci (založila jsem si novou firmu a zkusila to znovu a sama). Nebudu vám lhát, proteklo hodně slz a měla jsem chvíle, kdy jsem si říkala, že to vzdám (žiletka nebo prášky?).
Byly chvíle, kdy jsem byla na dněFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Zůstalo jen u úvah, protože na tohle jsem srab. Do toho mě v jednom kole okolí litovalo a utěšovalo. Být svobodnou bezdětnou třicítkou je jako vážně onemocnět. Chodí před vámi po špičkách. Říkají, že bude líp, i když nevzdycháte. Především vám v jednom kuse někoho dohazují, od pošťáka přes kolegy až po chlapíky na netu. Bohužel v tomhle věku se muži dělí na dvě kategorie: První jsou zadaní. Druzí zoufalí z toho, že jsou nezadaní, a berou cokoli a hned. Dvacetkrát jsem randila naslepo a bylo to poměrně peklo. Setkáváte se s chlapy, které byste za jiných okolností odmítly. Nevíte, do čeho jdete (litovala jsem, že jsem nenechala nastartovaný motor, abych utekla fakt rychle).
Takže teprve ve třiceti jsem se naučila dávat kopačky (dřív jsem je jen dostávala). Když se vás nepodaří udat, přicházejí rady ve stylu: tak si pořiď alespoň dítě, když nemůžeš najít chlapa. Vzpomněla jsem si na jednu scénu ze Sexu ve městě. Stejně jako Miranda jsem přestala předstírat. Když někdo začne utěšovat, ať se nebojím, že ten pravý přijde, reaguji slovy: „Možná přijde a možná skončím do konce života sama. Ne každému to vyjde."
Tím vyvedu dotyčné tak z míry, že zmlknou :-) Je mi už chvíli třicet a v den mých narozenin se svět nepřestal otáčet. Slunce vyšlo i druhý den a život je pořád stejný. I když opravdu? Jsem mnohem silnější než dřív (a tím nemyslím kila). Mám prosperující firmu, umím odpálkovat neschopné a žít pro dnešek.
Umím si sex vychutnat jako nikdy předtím (ve vší úctě k manželovi, teď teprve přišla síla!). Přátelé mi říkají, že jsem nikdy nevypadala líp. Splnila jsem si životní sen a začala běhat (když je najednou tolik volného času) a chystám se na maraton. Studuji vysokou školu a rozhodně si nemohu stěžovat na nudu. Samozřejmě že občas je smutno, když usínám sama v posteli. Vím ale, že to už zvládnu. S třicítkou jsem se dokázala postavit na vlastní nohy.
Díky za vaše příběhy. Od pondělí startuje nové Téma týdne: Prvňáčkovi mobil ano, či ne? Co myslíte? V čem může mobil prvňáčkovi pomoci a v čem naopak uškodit? Své příběhy a postřehy pište na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
