Téma týdne: Věříte kartářkám?

„U kartářky jsem byla poprvé asi před patnácti lety. Trápila jsem se s láskou a i nějaké rodinné problémy mi nedaly spát. Hledala jsem jakoukoliv radu, která by vysvětlila náhlý sled událostí a hlavně nastínila, co dál,“ svěřuje se s rozpaky jednačtyřicetiletá učitelka Pavlína.„Tenkrát jsem si představovala, že vědma musí vypadat jako z pohádky – kocour na rameni, bradavice ve tváři, rozcuchaná hlava. Byla jsem naivní,“ směje se.

„Když mi přišla otevřít upravená paní středních let, vzpomínám si, že mě to překvapilo. Chtěla, abych zamíchala karty a vdechla do nich své otázky. Pak je rozložila na černý ubrus a začala povídat. Byla to taková silně emotivní chvíle. Dívala jsem se na ty obrázky a dychtila po každém jejím slově. V tu chvíli jsem chtěla, aby se vyplnilo všechno, o čem mluvila. Nenaplněná láska podle ní měla najít svůj šťastný konec, problémy v rodině taky. Poslouchalo se to opravdu hezky.

Odešla jsem. A čekala. Měsíc, dva, rok. Nic z toho se nestalo. Můj vyvolený onehdy tragicky zahynul, aniž by se vyplnila slova kartářky a my si předtím našli k sobě cestu, a tatínek naši rodinu neskutečně zadlužil tak, až svůj žal začal utápěl v alkoholu. Rodina se rozpadla, já se nemohla dlouhou dobu zamilovat. Očekávané naděje nikdy nepřišly,“ vzdychla si Pavlína. A dodala i vlastní vysvětlení situace. „Kartářka jen empaticky odhadla, co bylo mým snem, a nechala mě doufat v pozitivní obrat. Od té doby jsem k těmto věcem skeptická a už nikdy se nechci se žádnou takovou osobou radit, protože je to samý podvodník mámící z lidí peníze!“

Tento příběh vyloženě nahrává skeptikům, kteří rádi upozorňují na to, že karty jsou jen obyčejné obrázky procvičující sebereflexi a paměť. Nic víc, nic míň. Za všechno prý může lidská důvěřivost a špatně hodnocená situace! Lidé si údajně nejvíce pamatují to, co výrazně koresponduje s jejich přesvědčením a přáním, takže nabudou dojmu, že na vyřčené prognóze „musí něco být“. Neshodu nebo nesouhlas příliš neberou na vědomí - stejně jako to, co v předpovědi nebylo zmíněno. A také se udává, že lidská povaha nerada něco vzdává, čili pokud nenajde útěchu v „náhledu do budoucnosti“, snaží se to omluvit  – špatný den na výklad, nesympatický vykládající atd.

V opozici těmto názorům ale stojí mnoho příběhů o schopnostech vědem, které ohromují svojí moudrostí a podanými informacemi. Jako třeba v případě paní Marie z Brandýsa nad Labem.

„Za svůj život jsem navštívila nejednu kartářku, která mi ukázala, jakým směrem se mám v určitém životním období vydat. Teď již dlouho chodím pouze k té své oblíbené. Jsem na ni zvyklá celých šest let a za tu dobu mi nikdy neporadila špatně. Stala se důležitou součástí mého života – už jen proto, že intuitivně vycítí, že mám nějaký problém,“ popisuje Marie. Pak se usměje a přiložením sluchátka vytvořeného z palce a malíčku k uchu předvede, jak na ni její vědma do telefonu hovoří: „Už tři dny čekám, až mi zavoláš. To ti to trvalo, má milá. V práci to máš špatné a ty takhle ztrácíš čas!“ Marie se přiznává, že takové situace jsou dechberoucí, protože opravdu v tom období došlo v práci k panice kvůli nepodařené obchodní zakázce. „Je to naprosto neuvěřitelné,“ dodává.

Příběhů o kartářkách je ale mnohem, mnohem víc. A my je chceme znát! Zajímá nás, jestli jim věříte, co říkáte na jejich praktiky, zda vás někdy nějaká zklamala nebo naopak podržela ve složité životní situaci… Napište nám na info@prozeny.cz, jakou cenu pro vás kartářky mají! Těšíme se na vaše reakce!