Článek
Za šťastlivce se bezpochyby považuje osmadvacetiletá Magda, která se před necelým měsícem vdávala. Ta svého, dnes již manžela, totiž poznala za dosti kuriózních podmínek. Příběh pětačtyřicetileté Jarky už tak veselý není, i když má dobrý konec. Vyhrála ten nejtěžší souboj – o vlastní život.
Manžela jsem vyhrála v sázce
„Z mé strany to zrovna láska na první pohled nebyla,“ směje se Magda. „Petr se mi až tak nelíbil a dokonce jsem z něj nejdřív vylákala telefonní číslo pro mou kamarádku. Ta se zrovna s někým rozcházela a tak pro ni byl Petr zábavným rozptýlením. S Petrem nás seznámil společný kamarád. Chodili jsme si všichni hromadně posedět. Když jsem zjistila, že mi začíná být sympatický, řekla jsem to kamarádce. Ta, posilněná alkoholem navrhla, abychom si o Petra hodily korunou. Braly jsme to obě jako srandu, byl nám sympatický, ale žádná z nás do něj (alespoň zatím) nebyla bezhlavě zamilovaná. A tak jsme se to rozhodly nechat na osudu, nebo chcete-li, na náhodě.
No a já jsem vyhrála. Dohoda zněla samozřejmě tak, že když on nebude mít zájem o výherkyni, tudíž o mně, získává šanci ta druhá. Kamarádka tedy vyklidila pole a já začala s Petrem nesměle flirtovat. Druhý den mě pozval na rande a zanedlouho se z nás stal pár. Samozřejmě jsem mu řekla i o vtipné sázce. Když se nás někdo zeptá, jak jsme se seznámili, následuje výbuch smíchu. Nedávno jsme se vzali, tak snad nás ten humor nepřejde," dodává Magda.
Vyhrála jsem nad kamarádkou svého manželaFoto: Thinkstock
Získala jsem to nejcennější – život
„Největší výhrou mého života je to, že tady vůbec jsem se svými dětmi. První dítě, dceru, jsem porodila ve svých jednadvaceti letech. Byla jsem dost mladá a tak jsem s druhým dítětem počkala až do třicítky. Čekala jsem chlapečka. Těhotenství probíhalo bez komplikací, ale to se nedá říct o samotném porodu. Poté, co jsem porodila syna, jsem totiž nepřestávala krvácet. Doktoři pořád říkali, že je to normální a čekali, jak se bude situace vyvíjet. Ten okamžik mám jako v mlze, vím jen, že jsem ztratila vědomí.
Pak mě převáželi sanitkou do Prahy, kde měli být lépe vybaveni. Problémem bylo, že jsem kvůli prodlevě během převozu málem umřela. Následoval nespočet složitých operací, vyjmutí dělohy, dva měsíce strávené v nemocnici a další týdny doma, kdy jsem mohla jen ležet. Nejhůře asi všechno nesli moji blízcí, které už doktoři připravovali na nejhorší. Naštěstí jsem se z toho pomalu ale jistě dostala, a i když mě dodnes mrzí, že jsem přišla o první dny i týdny mého syna, jsem ráda, že jsem naživu a můžu tu být se svou rodinou. Dnes je mému synovi patnáct a s jeho čtyřiadvacetiletou sestrou jsou skvělá dvojka. Nikdy nepřestanu být vděčná doktorům, kteří mě zachránili."
Výhra může mít různé podoby. Je jedno, jestli jste se o ni pracně zasloužily, nebo vám prostě „spadla do klína“. Napište nám o ní na info@prozeny.cz a získejte kromě vašeho životního vítězství i bonus v podobě 500 Kč!
