Hlavní obsah

Téma týdne: Život v paneláku mě ubíjí

Foto: shutterstock.com

Procházky jsem si vždycky užívala

Téma týdne: Život v satelitu. Co myslíte, venkov blízko u města, nebo raději centrum metropole? Kde se vám žije lépe a proč? Iveta nám už své důvody, proč nechce žít v panelákové krabici a jak si s ní život v tomhle směru pěkně zahrál, popsala, teď je řada na vás. Pište na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

Článek

Kdo z nás si vybírá místo svého narození a budoucího poznávání života? Pokud jsme měli trochu kliku, vítá nás každé ráno sluníčko a výhled na zalesněné stráně. Pokud jsme ti smolní, mává na nás den co den vyprané prádlo sousedů, kterým vidíme prakticky do talíře.

Snad jsem měla to štěstí a smůlu, že jsem se sice ráno co ráno probouzela pohledem na les, ale také na mlhu, tak příznačnou pro sever Čech a nedaleké chemické závody. Milovala jsem to místo, kde jsme znali každý každého, a ač betonová stavba plná bytů, přece jen jsme měli k sobě blíž.

Změna bydliště i ovzduší mi prospěla do té míry, že jsem zavrhla veškeré bydlení v panelákových krabicích. Devítiletý život na vesnici se mi vryl pod kůži. Každodenní ranní rituál výšlapu do nedalekého krámku, obstarávání dřeva na zimu i sečení trávy králíkům mně dělaly radost.

Foto: shutterstock.com

Při výhledu z okna vidím jen další byty

Já vím, vesnice je o dřině i závisti, ale ať hledám jiná negativa sebevíc, nenacházím je. Ta rána plná rosy v trávě a vůně rozvíjejících se růží, odpoledne strávené v lese, u rybníku nebo na dvorku s foukajícím větrem do vlasů, ty večery plné hvězd, ohně a pohody prostě převažují nad každodenním sháněním tvrdého živobytí.

Když  jsem se musela rozloučit s místem, kde jsem zažila opravdový pocit svobody a soběstačnosti, plakala jsem. Můj život se obrátil jak košile naruby a já se najednou vrátila zpátky tam, kde jsem se narodila. A už to bylo jiné. Stejný dům s mnoha byty, neteční sousedé mne srazili na dno. Byla jsem zase doma, ale měla jsem už na vše jiný pohled.

Chybí mi ranní šveholení staré vrby a pleskání husích křídel. Chybí mi sousedův uřvaný kohout a vůně rozkvetlých květin. Chybí mi meluzína v komíně a hedvábné kožíšky malých králíčků. Sním si svůj sen o domečku u lesa a snažím se odchytit pár motýlích křídel za oknem. Netuším, co mi připravila budoucnost, a při představě stěhování se z domova mi buší srdce strachem, lítostí i nedočkavostí, ale mé přání ,,být přírodě blíž" je ukryté u srdce a čeká na splnění...

Žijete v satelitu nebo na venkově? Co vám to dává a co vás na tom štve? Přijďte nám povyprávět, v čem je město lepší. Vyměnila byste panelákovou krabici v centru velkoměsta za domeček v satelitu za hranicemi metropole? O tom všem na info@prozeny.cz . Tři z vás vyhrají 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC