Článek
Je to už hodně dávno, snad jsou všechny prohřešky již promlčeny. Byli jsme na gymplu spíše klukovská třída a našich pár „erárních" holek se zajímalo jen o vyšší ročníky. Když na nás ve druháku přišlo jaro, někdo vymyslel řešení: nabídneme dívčí třídě prvňaček, kde se holčičích krás urodilo požehnaně, doučování. O velké přestávce jsme vyslali posla s rytířsky vyvedeným poselstvím na opáleném papíře a před obědem už bylo dojednáno. Prvý sraz doučovacího kroužku bude u rybníka za městem 30. dubna. Děvčata: košťata a vuřty. Chlapci: rum a kofolu.
Poprvé a naposled v životě jsem požil výhod harémového výběru. Děvčat bylo více, s přibývajícími promilemi se mi dokonce ještě trochu pomnožily. Přiznám se, že jsme neměli žádné zkušenosti nejen s děvčaty, ale ani s alkoholem. Osvěženi rumem jsme se však brzy cítili uvolněně a mužsky. Oheň praskal, měsíc se poflakoval po hladině rybníka, dívky se slibně chichotaly. Už nevím, kdo vymyslel takovou blbost, jakože budeme skákat přes oheň, ale ne jen tak sólo, ale ve dvojicích, kdy muž ponese svoji vyvolenou v náručí. A která dvojice přeskočí, tak ta to má jasný, je schválena a požehnána a bude spolu chodit.
Druhý den jsem líbal krátkovláskuFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Petruška byla k tomuto účelu vybavena ideálně. I s koštětem mohla vážit tak pětačtyřicet kilo, bylo to přesně to půvabné raně ženské prdítko, jehož obraz jsem si už od dětství sestavoval inspirován obrázky pohádkových vílek. Vílky jsou však nejen štíhlé a krásné, ale mají také dlouhé vlásky. Skok přes oheň jsem vykonal bravurně a všechno by asi dobře dopadlo, kdyby se má vílka ve finálové fázi nerozchechtala tak, že v mém náručí zaklonila hlavu. Jak později doznala, poprvé v životě (zbytečně, ale její mamka to přece taky dělala) použila lak na vlasy. A ten hoří dobře. Vlasy ostatně taky. V jistých chvílích i mladý, nezkušený a přiopilý člověk přemýšlí hlavou. Vhození živé pochodně do rybníka bylo jediným racionálním řešením. Po výlovu má vílka už neměla dlouhé vlásky, jen něco, co nelze popsat. Při následném sušení voněla jak čertova babička...
Když jsem se s ní, vymóděnou do nejrůznějších součástí oděvů, které jí věnovali ostatní, v noci plížil k jejímu bydlišti, začala se mi podlamovat kolena. „Naši už budou spát," uklidňovala mne Petra. Nespali. „Tak vidíš, když jsem ti říkala, že by ses měla nechat ostříhat, tak ses rozčilovala. A jak ti to teď sluší!" rozchechtala se maminka na celé kolo. Tatínek nepromluvil. Prvou pusu jsem od své bývalé dlouhovlásky dostal nazítří, na prvního máje. Další jsem dostával ještě pět let. A kdybych nebyl hloupej, dostával bych je možná dodnes!
