Můj partner celé roky spí se svou exmanželkou! Nedávno jsem to zjistila, jsem úplně v háji

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, nevím co dál. S přítelem jsme sedm let, seznámili jsme se v práci, trochu jsme spolu chodili a žena ho vyhodila. Tak zůstal u mě, máme teď malé dítě, byla jsem šťastná.

Jeho děti už chodí do školy, jsou u nás každý druhý týden. Nechci k tomu moc říkat, kluci jsou na mě hodně naštvaní a drzí, já je taky nemusím, nemám doma klid, přidělávají mi práci, stojí peníze a tak. Přítel je miluje a nedělá rozdíly, tak se kvůli němu snažím, říkám si, že ty děti přece za nic nemůžou. On taky dost pomáhá své první ženě, to mě taky štvalo, ale pořád jsem měla pocit, že za všechno můžu já. Taky jsem si říkala, že je fér, že se stará o svoje děti a jí pomáhá, když je sama. Nelíbilo se mi to, bylo to tak ale dobře.

Jenže jsem se dozvěděla, že on s ní celou dobu spí. Šla jsem na ni, nezapírala ani se nestydí!!! Posmívala se mi, protože má každý druhý týden volno (její děti jsou u nás), a já jsem prý dylinka a co jsem si jako myslela. Mám zlomené srdce, jsem v háji, brečím a nevím, co dál. Všechno je špatně. Jemu jsem to neřekla, mám pocit, že se u toho zhroutím nebo tak. Děkuju za radu. Verča

Milá Verčo, váš vztah začal před sedmi lety. Podle toho, co píšete, zřejmě tak, že jste spolu nejdřív prostě jen pracovali. To není nic výjimečného, velká většina vztahů vzniká právě mezi lidmi, které už nějakou dobu znáte. A pracoviště je ideální místo, jelikož se postupně poznáváte v různých situacích. Můžete spolu v kuchyňce nadávat na šéfy, postěžovat si na partnera, na zlobivé děti – a nakonec se z toho stane docela silné pouto, které přeroste v něco víc, než jste si původně mysleli.

Za jakých okolností ale může takový vztah vzniknout? Je jasné, že jeden nebo oba kolegové na pracovišti hledají spřízněnou duši. Váš partner proto, že doma nebyl spokojený, vy zřejmě proto, že jste hledala muže, se kterým stojí za to, založit rodinu.

Co se ale stalo tehdy mezi vaším přítelem a jeho bývalou manželkou? Proč ho vyhodila? Ačkoli to v dotazu nezmiňujete, vypadá to, že váš partner doma nesplnil očekávání své první ženy. A tady bude asi zakopaný pes. Vy sama byste měla vědět nebo alespoň tušit, jaký druh vztahu spolu měli? Jestli šlo o sňatek z rozumu, o romantickou lásku, jestli byla pro něj osudová žena nebo první láska. Jestli měli intimní vztahy v pořádku, ale problém byl někde jinde. Jestli měli rozdílné názory na manželské soužití. Jestli sdíleli podobné hodnoty. Zda byli i kamarádi, kteří si spolu mohou jen tak povídat…

Proč byste tohle všechno měla vědět, když jde o bývalou ženu? Protože důvod, proč ho manželka před lety vyhodila, bude pravděpodobně odrážet to, co se vám děje právě teď. Velmi pravděpodobně totiž půjde o stejný vzorec chování. Takový, který váš partner nezměnil, jen ho prostě začal provozovat s novou ženou – s vámi.

Máme dost málo informací o jeho povaze, výchově a koneckonců i o jeho motivaci pro jakýkoliv vztah. Budeme si tedy muset vystačit s tím minimem, které jste v dotazu popsala.

Tak především jste začínala se skórem 0:2 – muž vstupoval do vztahu se dvěma potomky ve střídavce a vy jste do doby, než jste si udělali své vlastní, fungovala jako macecha a opatrovnice jeho dětí. Takový vzorec s sebou nese povětšinou touhu nové ženy po vlastním dítěti, což se vám nakonec povedlo.

Řeší to ale jen vaše prahnutí po potomkovi, tedy uspokojení přirozeného mateřského pudu, nikoli váš vztah k jeho dětem. Jak píšete, ten týden, kdy jsou u vás, vám není úplně příjemně: vztah k nim nebude asi úplně zdravý a ti chlapci to samozřejmě cítí. Ano, stojí to peníze, ano, nejsou vaši. To je vše pravda. Z pozice vašeho partnera ale vše vypadá trochu jinak. On má tři děti – všechny je zplodil, a vy máte jedno. Není tedy divu, že nedělá rozdíly. Vy naopak rozdíly evidentně děláte.

Navíc předpokládám, že jste si ke společné výchově nenapsali žádná pravidla. Spíše odhaduji, že se komunikace na toto téma stala jakýmsi tabu. Nemluví se o tom a místo toho atmosféra mezi jeho syny a vámi tak nějak houstne. A bude to určitě ještě mnohem výživnější, než píšete. Soudím tak dle vaší poznámky, že do detailů se vám moc nechce.

A co se odehrává v hlavě vašeho přítele? Muži v této situaci toho sice často moc nenamluví, ale uvnitř jejich nitra se odehrává peklo protichůdných myšlenek.

Slepené rodiny, které mají děti od různých maminek a tatínků, se často dopouštějí právě této chyby. Začnou preferovat své děti před těmi „vyženěnými“ – a v ten moment je zaděláno na průšvih. Tahle toxická atmosféra pak nevede k ničemu dobrému. V partnerovi se kupí křivdy, které si z velké části nechává pro sebe. Jestliže ale na povrchu konflikt nezuří, uvnitř (něho) probíhá válka.

Nebylo by to poprvé, kdyby v takové – dlouho se táhnoucí – situaci nezačaly u muže převažovat myšlenky na předchozí vztah. Možná se porozumění dočká právě u bývalé ženy, říká si mnohdy muž. Možná nakonec nebyla tak špatná. Tady někde se jeho nevyzrálé mužství pouští do sebestředných výletů, které neberou ohledy na vaše city. On je totiž vnímá jako soubor kritiky a výčitek. (Tady si dovoluji fabulovat, jelikož váš dotaz je poměrně stručný. Omlouvám se.)

A pak je tady druhá strana mince. Proč se do sexuálního vztahu pouští jeho exmanželka, když ho přece před lety vyhodila? Může být hnacím motorem pomsta, soutěž s vámi, která si s „jejím“ mužem vybudovala nový vztah? Je to samozřejmě možné a velmi pravděpodobné. Pro vás to ale stejně není tak důležité jako fakt, že vás váš muž podvádí s bývalou ženou, která ho doslova odkopla.

>>>Proč přestat spát se svým ex?

A teď k řešení. Zapomeňte na strach. Teď už pro něj není správná doba. Navíc každé rozhodnutí řízené strachem je špatné. Pádu na dno se nemusíte obávat, už na něm sedíte. Nevěry a zrady taky ne, jelikož se děje. Nač tedy mít strach? Komunikace je jediná cesta k možnému rozuzlení.

Zkuste se vyklidnit a vnitřně se co nejvíc srovnat a vyvolejte klidnou diskusi, v níž si předem stanovíte jednoduchá pravidla: Vyslechneme se a nebudeme se soudit. Zkusíme si říct, co cítíme a proč se stalo, co se stalo. Nebudeme se obhajovat, nebudeme si vyčítat, jen si řekneme, jak jsme do téhle šlamastyky dospěli a co nás k tomu vedlo. Když to nepůjde a budete cítit, že vás zalévají emoce, přerušte to, dejte si pauzu a pak teprve pokračujte.

Teprve když si vyslechnete jeho verzi příběhu, můžete si udělat obrázek. Nebojte se vyjádřit to, co se ve vás kupilo. Dejte to všechno na talíř a uvidíte, že se vám uleví.

Asi to nebude příjemné. Ale nemůžete dělat stejné věci a očekávat různé výsledky. Zeptejte se ho, co navrhuje, že bude dál, a pokračujte v hovorech. Až vyperete všechno špinavé prádlo, přijde doba k zamyšlení. Chcete s ním dál žít? Odpustíte mu? Zachová se jako chlap, nebo se bude nesmyslně obhajovat?

A na závěr si sáhněte do svědomí. Třeba na jeho zradě nesete i nějaký podíl viny. Jestli žádný, malý nebo velký – to musíte vědět i vy sama. V další cestě totiž potřebujete být upřímná i sama k sobě.

>>>Je ženatý a já jsem jeho milenka. Snažila jsem se to ukončit, ale vždycky podlehnu. Jak se rozejít?