Tyhle věci na svých matkách nesnášíme!

Dávno už nejste malé děti, každodenní péči maminky nepotřebujete, máte vlastní život, svoji vlastní rodinu, přesto je vaše matka stále jedním z nejdůležitějších lidí ve vašem životě. Milujete ji, udělali byste pro ni cokoli, ale občas byste z ní vyletěli z kůže. Tohle jsou věci, které na svých maminkách jednoduše nesnášíte.

Matky obecně se o své děti (ať jsou jakkoli staré) bojí. Může vám být třeba padesát a stejně po vás bude vaše matka vyžadovat, abyste se po příletu na dovolenou a po návratu domů ohlásili. Prostě chce mít jistotu, že s vámi nespadlo letadlo, aby mohla klidně spát.

Maminka čtenářky Miriam V. je ale podle jejích slov tak trochu extrém, vlastně taková chodící černá kronika. „Od malička jsem slyšela, jak se kradou děti, že nemám s nikým nastupovat do výtahu, pak se přidalo, co všechno nám můžou ukradnout a kde nás zaručeně okradou. Že se vybouráme autem, dcera se zabije na motorce a podobně. Štve mě to, ale jediné, co s tím můžu udělat, je, že to pouštím jedním uchem tam, druhým ven,“ popisuje nešvar své maminky Miriam V.

To třiatřicetiletá Lenka má s maminkou jiný problém. „Moje máma je skvělá, miluju ji, ale má jednu děsivou vlastnost. Neumí člověka vyslechnout, nevnímá, co jí říkáte, má pocit, že prostě ví, co jí chcete říct,“ říká Lenka.

Jakákoli komunikace je tak poněkud složitá. „Mamka se mě třeba na něco zeptá, potřebuje něco vysvětlit. Tak začnu mluvit, řeknu tři slova a ona přestane vnímat, mávne rukou a řekne, že to stejně nepochopí, nebo že jí to vysvětluju blbě a podobně. A vůbec nejhorší je, když za mě dokončuje věty. Jakmile řekne ,jojo, vím, co chceš říct´, šílím. Většinou totiž samozřejmě vůbec neví, co chci říct,“ dodává Lenka.

To pětatřicetiletou Simonu vytáčí jedno jediné slovo, které ale její maminka pronáší s velkou oblibou a v podstatě skoro pořád. „Mamka je děsně spořivá, takže jí člověk nemůže říct o ničem, co si koupil nového. A je jedno, jestli je to nové tričko, které až tak nepotřebuji, nebo pračka, která se rozbila a její koupě byla naprostou nutností. Jakmile se dozví, že jsme si něco pořídili, řekne jen ,radši šetři´,“ popisuje Simona.

Ta už se naučila, že chlubit se mamince novými šaty je čirý nesmysl, ale i tak se někdy nevyhne kázání o spořivosti, o tom, jak je rozhazovačná a podobně. „Vnímám to skoro jako křivdu. Sice s manželem nejsme žádní škudlilové, ale jsme celkem finančně uvědomělí. S penězi umíme vycházet, nezadlužujeme se, kupujeme jen to, na co máme. A člověk si přece občas musí udělat nějakou radost,“ vysvětluje Simona.

A čím vás vytáčí vaše maminka?