Uklízím, tak proč mě opustil? 2

Časem se dozvídáte o domácím nepořádku a kuchařském neumění vaší nástupkyně. Uvařit čaj je pro ni úkol nadlidský, natož aby dokázala zmáčknout tlačítko pračky. Prý ji ale váš bývalý velmi miluje a je to nejlepší vztah se vším všudy, vy jste byla jen slabý odvar (nechal se slyšet)... Mno, ehm, kde je spravedlnost? Na jedné straně kdysi tvrdil, že miluje vás a vaše buchty podle receptu jeho matky, na straně druhé mu stačí, když je žena sexy a žádoucí. Najednou jde rozum stranou? Proč?

„Chodila jsem s Markem čtyři roky. Bavilo mě vařit a celkově experimentovat, tak jsem hodně času trávila v kuchyni," vypráví osmadvacetiletá úřednice Blanka. „Vyvářela jsem různé chuťovky a Marek si v nich liboval. Nějak jsem si časem zvykla na domácí pohodu u sporáku, když jsem nenalíčená a v teplákách přemýšlela, jaký recept zase vymyslím, až si jednoho dne Marek sbalil kufry a odešel. Prý se mnou, podle jeho slov, přestala být zábava. Za týden jsem se dozvěděla, že chodí se svojí atraktivní kolegyní. Možná jsem o sebe měla víc pečovat a nestarat se příliš o každodenní teplé večeře," analyzuje Blanka svůj nevydařený vztah.

Marek odešel proto, že se ze zábavné ženy pečující o svůj vzhled a intelekt stala domácí puťka, jejíž každodenní náplň práce se dala předvídat - teplá večeře a starostlivé pohledy. Muži však chtějí být odreagováváni od starostí všedních dní a pochvalováni za všechny výkony od sexu k opravě auta. Ale neméně touží i po vzruchu. Jakémkoliv. Potřebují ho jako „prase drbání". Většinou ale přijdou domů, vyslechnou si náš monolog o svých neuklizených botách, nepověšených mokrých ručnících, a vědí, že stejně půjdeme ty boty uklidit a ručníky pověsit. Napadá je, proč se jim to vlastně vytýká, když to za ně později uděláme? To si jako nestojíme za svým názorem? Dobrá otázka. Stojíme, ale chceme mít doma pořádek, na což muži spoléhají, takže se nijak nezaobírají našimi domlouvavými komentáři. A tak to jde stále dokola...

Musíme si uvědomit, že ženy typu femme fatale si vlastně „pěstujeme" samy. My lamentujeme nad skvrnou na koberci a nákupem k večeři, zatímco „ta osudová" muže polituje za stres v práci, skvrnu na koberci zamaskuje květináčem a večeři vyřeší donáškou z pizzerie. Později jim pod peřinou vysvětlí, jak je ráda za tuhle mužskou přítomnost. A pro muže to znamená v danou chvíli hodně. Je chápán někým méně spoutaným. Najednou se neřeší pohozená košile a pasta v umývadle, nýbrž opravdový život.

Samozřejmě do té doby, než se taková femme fatale rozhodne nastěhovat si muže domů. Po pěti letech soužití s ním bude mít zcela jiné nároky na pořádek a chod domácnosti. Rozdíl mezi jí a vámi? Ona s ním nebude mít takovou trpělivost. Při sebemenším odmlouvání mu postaví kufry za dveře. A vy jste měla tenkrát bez pláče a přemlouvání udělat to samé, aby věděl, že vaše snaha a starost se nepočítá do kategorie samozřejmostí.

Takže, hospodyňko, zahoď občas za hlavu chod domácnosti a věnuj se tomu nejdůležitějšímu - osobě, se kterou tu domácnost sdílíš. Ručníky, ať si uklidí sám, jelikož tvá práce není samozřejmostí, chce-li jíst, tak ať tě taky občas někam pozve. Plotnu nech odpočívat a buď tu jen pro něj. Úsměv vytas taky, pro něj bude tohle všechno důležitější než navoskovaná podlaha. On totiž žije s tebou - uklízečku si může zaplatit.