Uštvaná matka: Tyhle hračky mě štvou!

Ať už se chceme sebevíc zavděčit těm nejmenším, zdravý rozum by měl vždycky zvítězit nad vroucím přáním dítěte. Dnes chci vypíchnout vychytávky pro děti, které mě vážně štvou. A možná, že vás taky.

Tyhle věci nepovažuji za hračky. Jsou to zbraně, a to bez ohledu na to, zda jsou miniaturní a plastové, funkční nebo nefunkční. A jako většina zbraní podněcují násilí. Číslo dvě je kluk, z čehož vyplývá, že je zcela přirozeně k těmto hračkám přitahován, dalo by se říct, že jde o jakýsi druh sugestivního magnetismu, podvědomého spojení „kluk se rovná zbraň“.

Mám poměrně úspěšné přesvědčovací metody a za jistých okolností bych byla schopná ho od tohoto druhu věcí odstřihnout nadobro a vnuknout mu hippiesácký slogan „love and peace“. Je mi to ovšem houby platné, když si z návštěvy u tatínka přiveze arzenál, který by mu záviděl i Arnie (rozuměj Arnold Schwarzenegger). Pak dostanu přednášku od svého pětiletého syna, že „tohle je brokovnice, tohle je takzvaná opakovačka a tohle je devítka“.

Je zvláštní, že o tyto dary s pravidelnou přesností, zhruba do dvou dnů po jejich zjevení v naší domácnosti, zakopávám a prakticky pokaždé na ně stoupnu, za což se pak synovi další dva dny omlouvám. Popeláři si musí myslet, že mám v garáži výrobnu plastových zbraní a číslo dvě, že jsem fakt děsně nemotorná. Zbraně k dětem zkrátka nepatří.

Není mi dost dobře jasné, co nebo kdo to vlastně je, ale obdivuji tu stabilitu, se kterou se drží neustále na výsluní. Kdo by to byl řekl, že je v Japonsku známá již bezmála čtyřicet let. Já jsem měla dojem, že Hello Kitty je malé koťátko – samička, ale nedávno jsem viděla tuhle plyšovou příšeru ve fraku, takže zase řeším hamletovskou otázku. Je, nebo není Hello Kitty ženského pohlaví?

Opravdu mě udivuje, kde všude se ta kočka dá nacpat. Na kryt notebooku, mobilu, na nádobí, na nábytek a nedivila bych se, kdyby z továrny na výrobu aut vyjížděly rovnou „kiťáci“. Jeden Kit už tu přece v minulosti byl. A co teprve oblečení? Stačí natisknout na cokoli obrys napůl placaté kočičí hlavy s červenou mašlí, a tento skvost trojnásobně nabude na hodnotě.

Taky mě překvapila jedna věc, o kterou se musím podělit, a tím vám svěřit něco málo ze svého soukromí. Mám poměrně velkou nohu (to je ona soukromá informace). Má velikost chodidla je číslo 41 až 42, jak kdy (ne, noha se mi nerozpíná ani nesmršťuje, to jen výrobci se neumějí domluvit mezi sebou). Mám poměrně problém sehnat hezké boty. Ale pozor! Balerínky s vyobrazením Hello Kitty zdobené stříbrnými kamínky jsou k dostání až do velikosti 43! Tak to jsem hned o něco klidnější.

Nejde jen o tuhle číču. Narvete-li v podstatě kamkoli v podobě fotky či obrázku jakoukoli komercí prosáklou blbost, po které všechny děti šílí, můžete si mnout ruce. Já jsem to ovšem vyřešila po svém. Když se číslo jedna zbláznilo do Fifinky a Bobíka, koupila jsem v drogerii za dvacet korun fix na textil a tyto dvě příšerky jsem překreslila ručně na tričko, což mě stálo korun padesát. Jak se říká, „vlk se nažral a koza zůstala celá“.

Nebudu lhát. Můj syn má malou plastovou motorovou pilu, jejímž zvukem mě dováděl dlouhou dobu k šílenství. Dokonce měl i pilu kotoučovou, na které byl nápis „SAW“ (jistě jste ten film skoro všichni viděli). V té době jsem chodila spát vyděšená, neboť jsem se bála, že se v noci probudím a nade mnou se bude naklánět můj malý synek s děsivým pohledem upřeným na mne a řekne „Ahoj, mami, zahrajeme si takovou hru“. Díkybohu to nebyl nijak kvalitní výrobek a můj spánek je opět velmi vydatný.

Dalším výrobkem, který byl krokem vedle, byla plastová míchačka, kterou dostal k narozeninám můj synovec. Použil ji myslím pouze jednou. Mám dojem, že to bylo některou neděli v šest hodin ráno, když do ní naházel lego a zmáčknul tlačítko „on“. Podobného dětského nářadí je opravdu moc.

O kvalitách některých hraček nemá smysl se asi bavit. Co ale označuji za výrobek roku (ať pořád jenom nenadávám), je holčičí miniaturní mluvící fén. Kvůli jeho hláškám, které vydává, ho občas ze zoufalství používám namísto toho opravdového. Ne často jinak totiž slyším „Dnes vypadáš báječně“.

A jak jste na tom vy?