Článek
Pavel (31) na dva roky strávené se svou již bývalou partnerkou nevzpomíná nejlépe. Nikdy nebyla spokojená, nikdy se jí ničím nezavděčil, nebyla šance učinit ji šťastnou. „Bylo to peklo. Všechno vždycky bylo špatně. Když jsme vyrazili do restaurace, nadávala, že to stojí moc peněz a měli bychom šetřit. Když jsme byli doma, stěžovala si, že spolu nikam nechodíme, jen sedíme na gauči. A tak to bylo se vším,“ popisuje Pavel.
Nejhorší to prý bylo s dělením domácích prací. „Snažil jsem se alespoň občas doma s něčím pomoct, ale zase to bylo špatně. Když jsem vyluxoval, tak mě peskovala, že jsem to odfláknul. Když jsem nevyluxoval, zase byla naštvaná, že doma nic nedělám. Už ani nevím, jak jsem to mohl vydržet dva roky,“ vypráví Pavel, který po několika neúspěšných pokusech si o všem promluvit a přimět partnerku ke změně chování vztah ukončil.
Proč neumí být šťastná?
Dodnes ale Pavel nepochopil, jak může být někdo takhle nespokojený. Není se čemu divit, koneckonců i odborníci vidí několik možných příčin takového chování. Podle terapeutky Mirky Chmelařové je prapůvod již v dětství. „Ona opravdu neumí být šťastná a spokojená, sama sobě to nedovolí. Je to důsledek nenaplněnosti bazální jistotou, nemilovanosti a nepřijmutí rodiči. Kdykoli jako dítě něco chtěla, bylo jí to okolím znejistěno či popřeno. Člověk se pak naučí raději nic nechtít,“ vysvětluje Mirka Chmelařová.
Psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické podpory se zas domnívá, že takové ženy vlastně neví, co chtějí. Nebo to třeba i vědí, ale nedokážou svá přání vyslovit, očekávají, že jim bude jejich partner číst myšlenky. Ale to bohužel nikdo neumí. „Podle mě je to nedospělost, neochota přijmout za svůj život zodpovědnost a naopak snaha házet všechno na druhé, tedy i svou nespokojenost,“ vysvětluje Anita Michajluková.
Může se změnit
Odborníci se shodují, že život s takovou ženou je peklo. „Zkuste si představit, jak byste se cítili, kdyby vám partner jakoukoli vaši snahu či aktivitu zmařil a pohanil. Moc dlouho vás to asi bavit nebude,“ říká psychoterapeutka Lucie Horníková.
Samozřejmě je tu šance na to, že by se taková žena začala chovat zdravěji, ale je to dlouhý a náročný proces a nejspíš se to neobejde bez pomoci odborníka. Ten jí pomůže přiznat si, že její chování není v pořádku a společně budou hledat příčiny. „Je nutné, aby se naučila věřit svým přáním, dokázala je vyslovit, radovat se z jejich naplnění, věřit svým prožitkům a pocitům a mluvit o nich,“ radí Mirka Chmelařová.
A když má partner chuť pomoci, je to ještě lepší. „Je to ale obrovská práce a úsilí a je třeba si dobře rozmyslet, jestli se mu do toho vztahu vyplatí tolik investovat. Pak musí být pevný, mít jasné hranice a musí ustát ženiny pokusy o manipulaci, protože to je v podstatě její jediný nástroj, jak dosáhnout svého,“ dodává Anita Michajluková.
Znáte někoho takto nespokojeného?