Článek
Úkoly, které spadají do kompetence mužů, jsou tak závažné, že vyžadují přibrždění Zeměkoule.
Když má muž posekat trávu, vyzvednout dítě či dovézt vlastní matku k lékaři, mluví o tom dlouze a s předstihem. Vyvolá ve vás pocit, že se jedná o důležitou bitvu s významným a silným nepřítelem. Konflikt nastane, když nás ženy přistihne, jak při zveličování jeho vlastní důležitosti protáčíme panenky.
Když u nás v práci žena vyzvedává děti ze školky, nikdo o tom neví. Přijde jí vlastně trapné o takové samozřejmosti mluvit. Když dítě vyzvedává muž, vědí to všichni. Od začátku pracovní doby všem dává naodiv svůj úkol. Je-li nečekaně třeba zůstat v práci déle, žena tiše žhaví telefon a shání tajně kamarádku, aby zaskočila.
A jak se zachová v opačném případě muž? Stropí scénu a z vyzvednutí dítěte udělá tak zásadní záležitost, že vedle toho vybledne veškerá důležitost pracovních povinností. Okolí to respektuje, protože když má rodičovskou povinnost muž, má to zcela jinou váhu než naše ženské každodenní pinožení.
Tuhle ráno jsem zoufale hledala školní rozvrh malé dcery, abych jí mohla pomoct připravit učebnice. „Co vyvádíš?" ozvalo se za mými zády. „Rozvrhy jsou přece odjakživa v penálu!" Jak snadné řešení! Ano, a stejně tak muž předpokládá, že je odjakživa chleba v chlebníku, pivo v lednici a ponožky v šuplíku. Samy od sebe! Omyl.
- To žena vyplní rozvrh a pak ho dá do penálu!
- Žena dá chleba do chlebníku!
- Žena nakoupí pivo do lednice!
- Žena složí ponožky do šuplete!
Za své činy, které drží naše rodiny v pořádku, si také zasloužíme pomník. Pomník ochotné slepice, která tiše hrabe na dvoře, a když najde jadýrko, slupne jí ho kohout, a ona mu pak ještě obstarává první pomoc.
Dobře nám tak, když neumíme své služby tak dobře„ prodávat" jako muži! Kokodák!
