Hlavní obsah

Veronika Žilková: Jak jsem kupovala tajný dárek

Foto: Mona Martinů

Překvapit děti je někdy moc těžkéFoto: Mona Martinů

Reklama

Na Vánoce chceme udělat překvapení všem svým láskám. Povoleným i nepovoleným. A nejraději nečekaným tajně zakoupeným dárkem. Jenže ne vždy je to snadné...

Článek

V povedené anglické komedii Láska nebeská je vánočni situace, kterou leckdo znáte. Ředitel firmy během vánočnich nákupů s manželkou potřebuje zakoupit vánoční dárek i pro svoji sekretářku, se kterou velmi intenzivně koketuje.

Tajný nákup musí proběhnout maximálně nenápadně. Jsou to nervy, neboť prodejce, na kterého v klenotnictví narazí, je neuvěřitelně pomalý mistr Bean. Zálety pod stromečkem stejně prasknou. Jak řešíte tajné nákupy vy?

Sousedka manželovi kupovala vánoční dárek s milencem a milencovi s manželem. Měli se totiž rádi všichni tři.

Jiná kupovala oběma mužům stejný svetr: druh, barvu... jen rozdílné velikosti. A kdyby manžel náhodou našel ve skrýši schovaný dárek pro milence, nic by neprasklo. Sám od Ježíška dostal stejný a velikost už žádný muž nekontroluje.

Jiný známý to, co si vybrala k Vánocům manželka, koupil i milence a naopak. Vždycky se trefil. Dámy totiž měly stejný vkus, a to nejen na dárky.

Můj svobodný známý už léta kupuje všem svým přitelkyním stejnou voňavku. Když přebíhá od jedné ke druhé, košile mu voní pořád stejnou značkou. Nevěru mu očicháváním košile nikdo nedokáže.

Protože jsem vdaná počestná žena, tajné dárky kupuji už jen malým dětem. Letos jsem v hračkárně prodavačce tajně podala dopis od Ježíška a šla si s dcerou jen tak mimochodem prohlížet prstýnky. Slečna mezitím dopravila krabici s panenkou a koníkem ke kase, kde jsem jako zaplatila prstýnek za 5 Kč, ale fakticky z karty odešla i částka za pannu.

No jo, ale co teď? V obchodním centru je u východu z hračkárny obrovská klouzačka. Ideální. Než se dcera sklouzne, dostanu tajně do auta velkou krabici s panenkou. Dcera se postavila do fronty na klouzačku a já vyrazila úprkem k autu. Krabici jsem měla zabalenou v bundě a pořád jsem se ohlížela, jestli mě dcera nevidí.

Dcera mě nesledovala, ale ostraha v obchoďáku ano. Když mě dva chlapíci v černém doběhli, byla to pěkná ostuda. Považovali mě za zlodějku, a než jsem vše vysvětlila, vyhrabala účtenku, dcera se doklouzala a bylo po tajemství.

Celou cestu domu jsme mlčely, až v garáži dcera promluvila. „Mami, myslíš, že ty dárky Ježíšek taky krade?"

Ach jo, chtít udělat někomu tajně radost je tedy pěkná dřina.

Reklama

Načítám