Článek
Pes, od kterého se ta diskuse odvíjela, utekl během pěti let asi desetkrát. Ano, byla to má chyba. A jak je to s chlapem? Napadlo mě v souvislosti s radami, jak na němé tváře. U chlapa totiž někdy stačí jeden útěk, aby vám zničil velký kus života… někdy i celý zbytek.
Zmizí, a vy si budete připadat podvedené, odkopnuté a zrazené. Můžete celému okolí hrát hru, jak vám to vůbec nevadí, a že jste naopak rády, že jste se takového debila zbavily. Hrát můžete cokoli. Jiné je, co cítíte večer, když samy usínáte v posteli. Ve tmě a bez publika přichází pravda.
Když uteče chlap, čí je to chyba? Jak útěkům zabránit? Některé diskutérky radily na útěky psa převýchovu. Že to nejde u chlapa? Jak to? Ten, i když si to mnohdy nemyslíte, je přece chytřejší než pes.
Pokud se dá nasadit účinný výcvik – terapie – psovi, proč něco takového už „ty chytřejší z nás“ nevymyslely na utíkající muže? Dovedu si představit, jak jde po ulici – s chlapem na vodítku – taková cvičitelka v teplákách a piškoty na odměnu v kapse.
Kdykoli tato dvojice potká nějakou pěknou ženu či dívku a chlap zavětří, chytne ho cvičitelka za hlavu a tichým terapeutickým hlasem mu řekne do očí: „Jardo, to nesmíš! Jardo, to je fuj! Jardo, to se nedělá.“
Také by mohla chodit s Jardou do hospody. Jakmile Jarda vypije víc než tři piva a překročí povolenou hodinu pobytu, mohla by terapeutka použít elektrický obojek. Pár šoků do hlavy a Jarda maže dobrovolně domů. Za měsíc ho do hospody nenapadne ani nahlédnout!
Také jste psaly, že se psem se to přece musí umět. Musí dostat od paničky základní výcvik na poslušnost. Skvělé. Zkusme to na utíkající chlapy. Představte si, že jste večer doma a manželovi zazvoní mobil, pípne sms. Tušíte, že v deset večer to těžko bude vrátný z práce. Jen se podíváte na manžela, přítele a řeknete povel. „Zůstaň!“
Pokud bude neposlušný a vzdorovitý a pokusí se – při nekončícím zvonění – přece jen nadzvednout ze židle, zopakujete pokyn. „Povídám, zůstaň!“ Jak to dopadne, záleží na paničce. Některý dobře vycvičený jedinec bude dál sedět, některý se vzbouří a mobil zvedne.
Jsou i situace, kdy vám chlap prostě oznámí, že odchází – utíká od vás. Sbalí si kufr a zmizí za jinou. Pak, podle rad žen, co si ví rady, zřejmě stačí vydat pokyn: „Ke mně!“ „Slyšíš, co jsem ti řekla? Ke mně!“ Neříkejte mi, že to nejde. Když to jde naučit vlčáka, tak Jardu přece taky.
Poslední z vašich rad, jak udržet utíkajícího psa, byla „věnujte se mu“. Dvacet čtyři hodin. Takže milé ženy, dejte výpověď a začněte se věnovat nonstop tomu svému chlapovi.
Ráno snídani do postele, pomozte mu s výběrem trenýrek, přeleštěte boty a vyrazte s ním do práce. Vemte si s sebou rybářskou židličku, ať ho neobtěžujete sháněním židle pro vás. Taky všude židle nejsou, třeba v autodílně, v továrně nebo na křižovatce, pokud je váš muž dopravák. Vezměte si s sebou nějaké pletení nebo zašívání, abyste se zabavily, a buďte neustále manželovi po boku. Nesmí mít ani na moment pocit, že mu nevěnujete veškerý svůj čas. Seďte na židličce a dívejte se na něho. Po práci mu pomozte s úklidem pracoviště, popadněte ho za ruku, ať cítí váš zájem.
Nevím, jaké má koníčky po pracovní době, ale buďte neustále s ním. Jděte s ním na trénink, do sauny, za kamarádem… Občas ho pohlaďte po hlavičce, ať ví, že ho má panička opravdu ráda…
Milé ženy, co berete mé články vážně, je to nadsázka!
Upřímně si totiž myslím, že paniččina pevná ruka chlapa od útěků neodradí, spíš naopak. Neporoučejte a necvičte své okolí, nesnažte se všem poradit. Na cizí problémy se totiž kouká lehčeji než na ty vlastní. Co lidstvo obecně potřebuje, je pochopení, porozumění.
Diskuse pod články „Svět podle VŽ" jsou skvělé. Jeden z důvodů, proč mě šéfredaktorka najala, bylo vyprovokovat vás, moje milé čtenářky, k aktivnímu přístupu k ProŽeny.cz a k vlastním názorům. Je fajn, že si navzájem dopisujete a hájíte své pravdy. Děkuju vám.
P. S.: Svět podle VŽ znamená, že to tak vidí VŽ. Diskutérky, neurážejte se navzájem, respektujte, že někdo z diskutujících to vidí stejně, a jiný to tak nevidí. Nechovejme se jako hulváti v Poslanecké sněmovně. Svoboda jednoho přece začíná tam, kde končí svoboda toho druhého.
