Článek
Buch a prásk! Bouchaly dveře v bytech, u aut... no leckde. Lidé se hádali na pracovišti, v posteli i na ulici. Koho volíš? Cože?!? Toho? To nemyslíš vážně! A víš co...?
Hurá, hurá, hurá!
Konečně se nám všem vrátil zájem o naši zem. Všichni jsme v posledních letech cítili bezmoc, apatii a taky lhostejnost. Tam nahoře kradou? A co my s tím?! My obyčejní lidé, když nezaplatíme složenku, máme hned velký problém. A oni? Berou úplatky, podvádějí, a ještě se tváří jako neviňátka.
Všichni jsme se stáhli do prohnilých ulit a jen jsme mlčky snášeli bezmoc něco změnit. A pak najednou přišla přímá volba prezidenta a začala velká hra. Všichni postupně propadli herní vášni.
- Tak koho? Avatara, nebo Fischerovou? Kterou? No tu, jak vypadá jako Božena Němcová!
- Tu? Nikdy, to radši Fischera! Cože? Vždyť byl ve straně! No a co? To byl každej!
- A co Zemana? Zemana ne, to radši Dientsbiera. Je mladší a taky hezčí!
- No, no, matko! Ale oba žádali o podporu komunisty. Ne! Jo!
- Já to četl a já zas viděla ve zprávách!
A na titulních stránkách Ivetu Bartošovou vystřídala předvolební kampaň. Skandál s mrtvými na podpisových arších, pak nečekaný výsledek prvního kola a druhé kolo plné urážek a emocí.
Lidé četli křížem krážem internet, sledovali politické debaty a všem stoupal očistný adrenalin. Konečně jsme měli pocit, že nás česká země potřebuje a my ji výběrem toho nejlepšího kandidáta z možných zachráníme.
Zemětřesení před 10 dny skončilo a vzduch se vyčistil. Češi jsou o zkušenost bohatší a jejich děti za pár let klidně můžou dostat u tabule pětku, že neví, kdy v Česku byla první přímá volba prezidenta.
Hezký klidný den.
