Hlavní obsah

Veronika Žilková: Mami, nemám sběr!

Foto: Mona Martinů

Člověk je věčný sběratel, jenom s věkem mění druh sebraného harampádí

V neděli večer jsem svého prvňáčka uložila, řekla pohádku, zhasla a v tom se z postýlky ozvalo: „Jo … mami! ... a v pondělí ráno máme ve škole sběr!“

Článek

„Cože? To mi říkáš až teď?!!! Celý víkend jsi mlčela, a teď večer mi tak ,mírnix týrnix' oznámíš, že máte sběr?! A kde ho mám teď narychlo sehnat??!! A vůbec… CO sbíráte?"

My jako malí museli do školy sbírat kaštany! Kde je teď seženu? Teď v noci?! Přece nebudu chodit po parcích a s baterkou hledat kaštany! Ježišmarja... nebo sušený byliny? Bezinka? Kopřiva, lipový květ? Teď? Skoro v listopadu? Nebo sbíráte sušenou pomerančovou kůru?

To by šlo, dva pomeranče jsou v kuchyni a do rána na radiátoru uschnou. To se sice nemá – narychlo sušit – ale lepší než poznámka od učitelky, že kašleme na školní sběr! Slyšíš? Odpověz, tak co sbíráte?“

Můj výslech žákyni první A pěkně vyděsil. „Já nevím…,“ fňukala. „Paní učitelka to prý pověsila na stránky školy. Mami, kde má škola stránky? A jak to tam visí?“

Běžela jsem k počítači a na stránkách naší ZŠ jsem našla „v pondělí v 7 hodin sběr PAPÍRU!“ „Je to dobrý!“ volám na malou „sbíráte jen starý papír!“ „Starý papír? Co to je starý papír? Jak moc starý? Starší, než jsi ty?“ A teď zas paniku chytla malá. „Klid,“ řekla jsem. „To je papír, který už nepotřebujeme, noviny, staré výkresy, krabice a tak. Ve škole se to naloží do náklaďáku a zavezou to někam, aby z toho vyrobili nový papír. Která třída donese nejvíc, vyhraje asi dort nebo lístky do kina.“

A bylo po spánku. Naše malá šprtka vylezla z postýlky a začala hledat starý papír. Vysypala oblíbené časopisy ze šuplíku. Sundala zamilované plakáty ze stěny. Prohledala koše ve všech místnostech. Na tátovi vyžebrala staré scénáře, na babičce včerejší noviny a mě v koupelně donutila vyndat krém i zubní pastu z papírové krabičky.

Po hodině usínala zcela rozčilená a v obavě, jestli má opravdu všechen starý papír, co se dá doma sebrat, zabalený v krabici s nápisem 1.A. Chtěla totiž se svojí první třídou vyhrát. Soutěživost a touha hromadit je v nás všech. Co jste sbírali – jako malí – vy?

Já sbírala ubrousky a pak balené cukry z restaurací. Za komunistů jsem víc než 10 druhů nesehnala. Taky jsme sbírali poštovní známky. Prodávali se balíčky bulharských známek flora fauna nebo olympijské sporty. A pak céčka. Ty dneska děti sbírají také, ale k tomu ještě drahé kartičky Pokemonů, Šmoulů, Magiků nebo Filly koníky…

Dospělým sbírání zůstane, ale většinou už sbírají pouze peníze. Jasný, jsou pro život nutný, ale neříkejte, že vám jejich sbírání přinese stejně radosti, jako když se vám podařilo sesbírat komplet holandských pivních tácků nebo nejvíc slonů s chobotem doprava nebo ulovit podpis či CD slavného zahraničního zpěváka.

Něco sbírat je fajn. Taky bych ráda sbírala něco… nejlépe něco hodnotného. Obrazy, starožitnosti, knihy vázané v kůži, recepty…

Bohužel zatím sbírám jen po bytě špinavé ponožky po svém puberťákovi, který je zahazuje leckde. A mojí největší sběratelskou odměnou je, když se mi je po vyprání podaří spárovat.

Hezký sběratelský den.

ynezorPumanzeSaNyknalC