Hlavní obsah

Veronika Žilková: Mami, na zahradě leží chcípnutej čert

Foto: Mona Martinů

Mikuláše, nebo čerta?

Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni, hledali, nenašli, byli oba smutní. Většinou Mikuláš nic neztrácí, ale naopak nachází. Ať je za Mikuláše převlečený tatínek, starší bratr nebo soused, vždy nachází děti plné radostného očekávání a připravené se bát.

Článek

Když nám dospělým selžou všechny výchovné metody, voláme na pomoc čerta. Vyvoláním jeho představy v dětských hlavičkách jako „pekelným zázrakem“ zmizí nepořádek v pokoji, sní se neoblíbené jídlo či nastane klid v postýlce. Stačí tajuplně říct: že na tebe zavolám čerta!

Pro oživnutí jeho strašidelných schopností je třeba jednou do roka jeho existenci dětem připomenout. Prostě – aby ho děti uviděly na vlastní oči a trošilinku se vyděsily. Stačí primitivní maska, pomazaný obličej uhlím, kus starého řetězu a pytel od brambor, a kam se hrabe horor Vřískot 3! Ve chvíli, kdy už některé z menších bývá téměř počuráno strachy, zasahuje svatý Mikuláš a čerta žene zpět do pekla. Pokud si cestou vezme někoho z přítomných do pytle a do pekla, je výchovný prostředek zaručeně posílen na celý další rok.

Jistě se najde mnoho psychologů či matek, co čtou rády výchovné příručky, kteří mi v diskusi vysvětlí škodlivost šoku pro malé děti. Nejde samozřejmě o to způsobit dětem trauma, ale o připomenutí staročeské tradice s pohádkovou bytostí a církevním obyčejem v době adventu.

Když jsem byla malá, svatý Mikuláš k nám nechodil, matka mi dávala za okno talíř nebo punčochu se sladkostmi, a vždy tam byl z výchovných důvodů i kousek uhlí nebo brambora. Měla jsem strašnou radost z tradičního obsahu: brambora a uhlí, dar z pekla, a perník, oříšky, žvýkačky, a když soudruh v totalitních letech dovolil, tak i jedna mandarinka – dar z nebe.

Když jsem si pořídila svoji vlastní rodinu, pořádala jsem pro děti i jejich kamarády velkou mikulášskou nadílku u nás v obýváku. Bydlíme na periferii, kde se tradice hodně drží, a tak za večer přišlo i pět Mikulášů s čerty a anděly. Chodili po domech a všude dostali něco „na zahřátí“. Jednou se zahřívali tak mocně, že po jejich odchodu děti přilepené na okně volaly:

„Maminko, maminko, na zahradě nám chcípnul čert!“

Nechcípnul, jen to přehnal s ohnivou pekelnou vodou a usnul na schodech u branky. Ten rok čert jako strašák moc nefungoval. Ožralci respekt nebudí.

Byly ale i smutné roky, kdy byl svatý Mikuláš oficiálně na podnikových besídkách zakázaný a místo něho chodil děda Mráz. Soudruzi se nejspíš báli nebe i pekla. K nám domů ale nesměl. A proč taky?! Pan Josef Lada žádné „Dědušky Maroz“ do svých krásných obrázků „České Vánoce“ přece nikdy nenakreslil. V Čechách vždy chodil svatý Mikuláš, čert a anděl, no ne?!

Tak hezkou dnešní svatomikulášskou nadílku!

ynezorPumanzeSaNyknalC