Hlavní obsah

Veronika Žilková: My jsme si rozmazlily muže, víte to?

Foto: Mona Martinů

Myslím, že každý muž si umí uvařit kávu sám...

Za rozmazlení mužů neseme odpovědnost samy. Ano, my ženy. Pro všechny matky je „číslo jedna“ jejich malý syn. Když dospěje a totéž místo po nás ženách vyžaduje jako náš partner, strašně se divíme.

Článek

Schválně pozorujte, jak nese v náruči matka dítě. Na první pohled poznáte, jestli nese kluka, nebo holčičku. Když má v ruce dceru, tak s ní běží, příliš nekomunikuje, prostě dvě ženy někam spěchají. Když nese syna, má ve tváři něco navíc. Něco, co inspirovalo malíře k malování Madony s Ježíškem.

Je to jakési vnitřní světlo, pýcha a radost: „Ano, porodila jsem pokračovatele rodu a významného muže pro celé lidstvo, a to je on!“

Kolik mužů, kteří mají těhotnou manželku, se neskrývá s tím, že tak nějak víc čekají na syna! Když se narodí holčička, fajn... všichni mají radost, ale když můžou v hospodě oznámit „Tak, chlapi, je to kluk!“, všichni tak nějak gratulují o trochu víc.

Kdyby Madona místo Ježíše porodila třeba nějakou Vanessu, těžko by se o ní mluvilo jako o Spasitelce a Dceři Boží. Jen by se řadila do davu žen, které stojí trochu mimo pozornost dějin.

Když se narodí holka, tak čerstvá rodička mezi doznívajícími bolestmi a gratulacemi občas uslyší větu: Děkuji ti za dceru, ale… Ale příště to bude kluk, že jo! (Já tu větu slyšela.) A když se narodí kluk, je otec i tak nějak víc ochoten sám vyjít s kočárem „na jedno“ do zahradní restaurace.

Samozřejmě se to časem změní. Vztah táta-dcera je mnohem silnější. Jak muž zjistí, že dcera ho obdivuje a utíká k němu před konflikty s matkou, tak by za ni dýchal. A když se pak objeví nějaký holomek, co mu ji začne líbat, a pak i…, je to pro otce děsivá představa. Nejradši by ji ze žárlivosti zavřel někam do věže.

Vraťme se ale k naší lásce k synům. Malé holčičky mají matky pochopitelně stejně rády, ale míň jim to projevují. Ani samotné holčičky hlasitý obdiv nevyžadují. Od začátku jsou parťačky, co si navzájem pomáhají.

Ale malého syna matka za vše hlasitě obdivuje, tleská mu za každou suchou plenu, za každé sousto, které sám trefí lžičkou do pusy. Hlasitým chválením se synek lépe vychovává a motivuje ke spolupráci. Syn za to matku objímá, natahuje po ní ručičky, když odchází z místnosti…

Otec většinou zuří a vyčítá matce, že ze syna vychovává mamánka a mazánka. A má pravdu. Matky otce od výchovy odhánějí. Mnohdy z praktických důvodů... Otec nikdy neudělá tak dobrou kašičku, nevymyje pořádně nočník, dá kluka klidně spát v bačkůrkách a občas ze školky dovede cizí dítě…

Syn tak trochu vztah s otcem ztrácí a stává se obětí mateřského dokonalého servisu. Ten pak pochopitelně a podvědomě očekává od všech dalších žen svého života. Jenže manželka mu u záchodu netleská, maximálně ho seřve, že nezvedl prkýnko.

A tak muž utíká ke své staré matce, která má vždy pochopení a po ruce diplom za to, jak je skvělý! A on jí za to pošle pohlednici z dovolené.

A dcery? Dcery sice matku na tu dovolenou vezmou s sebou, ale s tím se tak nějak počítá. Zato dovolenková pohlednice od syna se vystaví na čestném místě, aby ji všechny návštěvy viděly.

Milé ženy, co těm mužům vyčítáme, když jsme za to vinny my samy.

Co vy na to? Upřímně!

P. S.: A do diskuse nepište vy, co jste dokonalé a žádné chyby neděláte. Jen ztrácíte čas s námi chybujícími.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.