Článek
Milý Nový roku!
Tak abys věděl, ty jednodenní zelenáči 2012, tento rok budeme my, čtenářky ProŽeny.cz, žít tak, jako by každý den byl náš poslední, a budeme zbytek života šťastné!
Je to prověřené orientální rčení, kterým se někteří lidé snaží řídit už po tisíciletí. Neznamená to žádný smutek. Naopak! To znamená žít každý den na plné pecky!!
Zkusme si pojmenovat situace, které nám každý den berou sílu a chuť, otravují náladu, a zkusme je ze svého programu dne vymazat. Dát jim „delete“ nebo „backspace“, jak kdo chce.
Nebudu se trápit těmi, kteří mě za zády pomlouvají.
Prostě mě přestanou zajímat. Nenechám se dobrovolně trápit a mučit. Vygumuji je ze své mysli. Přece si nezkazím poslední den! Když jim totiž přestanu dělat terč, nebudou se mít kam strefovat. Ať si drbny a závistivci zůstanou tím, čím jsou. Mě se to přestává dotýkat, a můžu se jim do očí vesele a svobodně zasmát. Všimněte si, jak mají ti, co vás pomlouvají a usilují o vaše místo, zkroucenou pusu. To dělá přetvářka a zakyslá mysl.
Nebudu se hádat s příbuznými.
S matkou, tchyní, sestrou, bratrem, tetou z pátého kolena. Se všemi se usmířím a pozvu je na kafe. Na co přehnaná hrdost, pýcha a nutnost mít svou pravdu? Co když je tento den opravdu ten poslední? Stojí to za to být uražené a mít z toho divný pocit? Jste přece jedna krev.
Nebudu se rozčilovat kvůli dětem.
Kvůli jejich nepořádku, neukázněnosti, křiku, pozdním příchodům, lžím, špatným známkám. Proč si kazit den vztekem? Jednou na to přece sami přijdou. Ze všech dětí časem vyrostou slušní lidé a v padesáti už to dělat nebudou.
Nebudu se bát říct svým nadřízeným pravdu.
Pokud jsou fajn, potěší je. Pokud jsou nespravedliví, tak se alespoň mně pro tento den uleví. Vmetu jim jejich nespravedlnost do očí. Potlačovaný vztek je nezdravý a bere vám schopnost radovat se z jiných věcí.
Nebudu vyhledávat negativní zprávy.
Nikde. Ani v časopise, ani v TV, ani je poslouchat od sousedky. Jen mi to zkazí náladu. A nikomu tím nepomůžu. K čemu mi je vědět: že Bartošové utekl ženatý milenec, kolik nám zbývá času do rozpuštění ledovců a zaplavení zeměkoule a že se soused zasel opil a zdemoloval sousedce skleník? Budu řešit jen to, na co mám sílu a vědomosti. Není to lhostejnost – naopak. Vede to k šetření vlastních sil na boj tam, kde ho zvládnu.
Nebudu lhostejná ke svému okolí.
Pokud někdo moji pomoc potřebuje, nabídnu mu ji. Vyhledám ho, pomůžu mu vyřešit jeho nesnáze. Ať na mě hezky vzpomínají.
Nebudu ustupovat tam, kde cítím, že bych ustupovat neměla.
Nebudu se bát dát na svůj instinkt.
Všichni v sobě máme uložený cit pro správné řešení.
Nebudu se mračit, mít špatnou náladu, přece si nezkazím poslední den.
Ovládnu své nálady a vší silou se naladím lépe podle hesla: „Nemám se dobře, ale dobře to snáším!“
Nebudu dělat všechno sama…
...vláčet se s těžkým nákupem, pěkně zapojím svou rodinu, ať si zvykají až…
Nebudu už věřit výhodám.
Bláhově věřit politikům, reklamním sloganům, podomním prodejcům. Nebudu věřit známým, kteří se vytahují, jak něco sehnali výhodně. Nenechám ze sebe dělat vola až do smrti. Nic „výhodného“ přece neexistuje. A ti, co mají výhodnou půjčku, za babku dovolenou, kilo telecího za 30 korun a úspěch bez práce, lžou. Štěstí přináší jen to, co si člověk poctivě odpracuje.
Nebudu zavírat oči před okolním světem.
Podívám se vesele z okna na mraky, pochválím kolegyni sukni a sním s chutí „blaf“ v závodce. Najdu si vědomě kolem sebe něco pozitivního, a řeknu to hodně nahlas. Bavte se tím, jak na chvilku všechny svou veselou náladou trochu vyděsíte, ale zároveň je vytrhnete z jejich špatné nálady.
A až tohle a ještě spoustu dalších zbytečných činností, které vás trápí a žerou, přestanete dělat, zbude vám – nám – každý den spousta síly a času na to být šťastné.
Šťastný a veselý Nový a celý rok 2012!
