Článek
Hovory o sexu jsou dnes běžné. Moje generace o něm nebyla zvyklá otevřeně mluvit. Neexistovaly porno filmy, porno časopisy, televizní pořady o sexu ani sexuální výchova ve školách. Mladý svazák či pionýr se nejspíš rozmnožoval stykem s komunistickou stranou.
U oběda jsem se zeptala jedné mladé atraktivní kolegyně (23 let), jestli ji něco trápí v posteli. „Asi ten bordel,“ řekla a jedla dál. Nechápala jsem: „Jako že ten tvůj chodí do bordelu?“ „Ne,“ zasmála se: „jako že ten můj snídá v posteli a drobí, tahá si tam noviny a časopisy o autech, které strká pod polštář, a na peřině má poházené ovladače od CD, TV i DVD!“
Aha, takže i pro mladé lidi není postel jen nevšední hřiště na sexuální hrátky, ale i místo na všední život.
„A dojde u vás v posteli někdy i na sex? Máte mezi sebou nějaký problém?“ sebrala jsem odvahu ptát se dál. „Jen snad, že je občas moc rychlej. Někdy přijdu, a než se svlíknu, tak frnk, a můžu se zase oblíkat. On se začne cítit blbě, z nervozity vyprovokuje hádku, a pak nastane problém. Při tom mně to nevadí, dožene to jindy. Já jsem vlastně pyšná, že je ze mě tak ,hotovej´“ ...a spokojeně obědvala dál.
Aha, tak na vině je špatný pocit muže, že neodcvičil předepsanou délku aktu.
Všichni si komplikujeme život a snažíme se splnit nějakou nesmyslnou a bůhví kým vymyšlenou laťku úspěchu. Vyhrát mezi sebou závod. Prý to má být takhle a takhle, a když to tak nevyjde, nastoupí jakýsi pocit selhání. Laťku sexuálního úspěchu určuje délka, četnost, polohy, netradiční místo, netradiční oděv, hudba. Někomu to pomůže, ale někoho to rozhodí tak, že se mu chce jediné. Utéct do koupelny.
Nenechte se rozhodit kecy sexuálních závodníků: „Cože? Vy jen tři minuty? To my se milujeme hodinu.“ „Cože? Vy jen jednou za měsíc? To my to dáváme třikrát za noc.“ „Cože? Vy jen v posteli? To my projedeme celý dům a skončíme ve sklepě na bramborách.“ Vykašlejme se na ty, co závodí. Ať je to rychle nebo v pozdějším věku pomalu, ať je to dokončené či jen spíše druh objetí – buďme svobodní, tolerantní a šťastní. Nechme sexuální závodníky za dveřmi a dělejme, co nám příroda napovídá. Lvi, papoušci ani komáři žádné pornofilmy nesledují, nečtou super články o sexu a jejich samičky jsou spokojené a vesele se rozmnožují dál. Dělají, na co mají chuť, a dokud jeden voní druhému, nic neřeší. Až si přestanou vonět, jdou o papouška o komára i o lva dál.
Nevěřme filmům. Jako Spiderman nelítá, tak ani pornoherec nemůže desetkrát za sebou a nemá ho po kolena. Věřme sobě. To platí i pro nás ženy a dívky. Rozměry modelek a dovednosti pornohereček nás nesmějí rozhodit. Naše břicha, zadky i prsa nás znervózňují.
Máme blbý pocit, který jsme získaly porovnáváním svého těla s těly modelek. Nastává problém a moc se nám nechce před muži svlíkat. Ale krása modelek na fotkách v časopisech je také trik. Reklamní trik na kupujícího! Načešou je, celé natřou barvičkami a následně ve photoshopu na počítači vyhladí kůži na krku, přidají velikost prsou, ztenčí tváře, vybělí zuby, zpevní zadek a jedním kliknutím na fotku odsajou všechen přebytečný tuk. Věřte mi, já už pár krásek z titulních stran viděla, jak vypadají v šatně bez počítačových vylepšení.
Mějme se rády takové jaké a naše samečky na nás stejně nejvíc zajímá jen to místo kudy tam. A jim držme na tu cestu palce! Hezkou dnešní noc.
