Článek
Nastává první úspěšný krok, kterým k sobě oba vykročí. Pokud se nestane nic mimořádně negativního, muž časem zatouží obal rozbalit a zabývat se jeho obsahem. A vy si můžete říct: „Jo, mám ho!“ Jenže...
Kde najít tu velkou bitevní róbu? Ten obal, co na muže spolehlivě zabírá? Ve vaší skříni? Ne!!! Nemám ho tam ani já, ani vy. Kdykoliv otevřu svoji skříň, napadne mě jediná věta: „Nemám co na sebe!“ A neříkejte, že vy máte!!! Existuje žena, která řekne: „Milé ženy, vše, co já mám ve skříni, mi sedí, sluší a cítím se v tom dobře!?“ Myslím, že taková žena neexistuje.
Neexistuje ani takové oblečení. Buď nám sluší barva, ale nesedne střih,
- nebo to máme rády, ale moderní to bylo vloni, tedy spíš před 10 lety
- nebo střih to má dobrý, ale v šedivozelenkavé splýváme se zdí
- nebo se to vytáhlo či srazilo, v každém případě na naši současnou postavu to nesedí
- nebo je to dárek od kamarádky, které se to moc líbilo, a nám ne
- nebo manžel koupil totéž nám, své matce a bývalé partnerce, takže si to nikdy neoblečeme
- nebo jsme prostě v obchodě ulítly, a až doma jsme zjistily, že to nepřísluší našemu věku
- nebo si stejné oblečení koupila sousedka a jí – oproti nám – to sluší nebo…
Sečteno a podtrženo: žádná z nás nemá co na sebe.
Dnes se dá oblečení koupit levně. Pěkný svetr seženete v ceně masa na řízky na nedělní oběd pro větší rodinu. Pro jednou rodinu odbuďte šťouchanými brambory s volským okem a vyražte do shopping centra. Dnes jsem to tak udělala. Jenže ouha. Za 290 korun měli šaty, kalhoty, sukně i svetry. Jenže já nevěděla, co z toho si koupit.
Svetr? Mám si koupit zelený svetr, když doma k němu nemám sukni? Sukni mám modrou a fialovou. Jaký si mám koupit svetr, abych ho užila k oběma sukním? Černý? Černou nosí lidé bez fantazie. Na univerzální černý svetr „k tanci i na pohřeb“ mám ještě pár let čas. Bílý? To bych zase byla oblečená jak na mši. Líbí se mi žlutý s bílými květy. Hodí se ještě na mě? Hodí se k modré nebo fialové? Jedině kdybych měla stejně žluté boty. To nemám a nemám na ně. Ani je nemají. Dobrá – svetr nekoupím.
Sukni? Co takhle novou sukni? Mají oranžovo-hnědou kostku. Sedí mi, líbí se mi, ale co k ní? V hlavě projíždím skříň. Mám tam červený svetr, pruhovanou košili, mikinu s kytkami, bílé tričko s flekem, blůzku, co nedopnu, modré véčko. Ježíšmarjá. Nemám co k ní. Maximálně hnědé kozačky, ale jen v sukni a kozačkách se chodit nedá. Neumím kombinovat, a ani není z čeho. Sukni taky nekoupím.
Odcházím z obchoďáku s prázdnou. Radši jdu koupit to maso na řízky. Doufám, že chlap s plným žaludkem snadněji přehlédne, že nejsem zrovna in.
A co vy? Máte ve skříni něco, co vždy zabere? Co je vaše „velká bitevní róba“?
