Hlavní obsah

Vít Pokorný: Dokonalý partner

Foto: Tomáš Martínek

Vítek Pokorný píše své knihy s humorem

Nový román Vítka Pokorného, který má v názvu cosi o pohřbu, jsem přečetla jedním dechem, když jsem jela z Prahy do Ostravy a zpět. Po celou dobu jsem se na celé kolo smála. A tak mě zajímalo, zda je autor – známý moderátor a scenárista – takhle vtipný i v obyčejném životě. Konečně posuďte samy, a co říkáte, jak mu jeho letos blížící se 45 sluší?

Článek

Vystřídal jste několik povolání, všechna mají společného jmenovatele, až na školu, kterou jste vystudoval. Jak jde dohromady ekonomie s kariérou spisovatele?

Umím si spočítat, že psaním se nedá uživit. Pokud tedy nejste Viewegh, nemyslím to pejorativně… i když nevím, co znamená slovo pejorativně. (Pejorativně znamená hanlivě - pozn. red.). Ale každý den se něco učíte a každý okamžik je zkušenost, která se dá použít. Nejen v psaní, ale hlavně v životě (což je hezká fráze, která se ale blbě uskutečňuje).

Do podvědomí jste vstoupil jako rozhlasový moderátor, co vás k této profesi přivedlo?

Touha po slávě a touha změnit svět k lepšímu. Což chtěl i Stalin, ale tomu to překazila bouřka.

Říkalo se vám tehdy Vítek Velryba Pokorný? Jak jste k přezdívce přišel?

Už jsem to fakt zapomněl. Ale asi proto, že jsem milovník moří a velryb zvlášť… ne ale na talíři.

Po kariéře televizního moderátora, jakou má u nás např. Leoš Mareš, jste nikdy netoužil?

Já ji vlastně zažil… tehdy po roce 91… i když v tisíckrát menší míře. Ale mně to stačilo. Chtěl jsem někam jinam. Za scénu, a ne na scénu. Mám rád psaní. A i když jsem byl známý exhibicionista, něco se ve mně změnilo…

Copak to bylo?

Nějak jsem se snažil začít používat rozum a najít smysl života.

A našel?

Párkrát jsem ho zahlédl, jak mi utíká mezi prsty… a jednou jsem ho uviděl ve skříni. Měl klobouk a tvářil se jako soused, který si tam zapomněl hasák.

S televizí jste spjat jako dramaturg a scenárista. Stojíte za řadou velkých TV projektů, naposledy také za Česko – Slovenskou SuperStar. Jak na ně vzpomínáte?

Měl jsem to štěstí, že jsem na poslední řadě – té federální – potkal skvělého režiséra a člověka – Petera Nuňéze. To je má nejhezčí vzpomínka. Mimochodem, teď s ním spolupracuji na řadě dalších projektů. Vůbec si myslím, že jsme byli dobrý tým. Leoš, Adéla… a třeba i s porotci Darou Rolins a Martou Jandovou jsme si užili spoustu zábavy. A nikdo u toho nezemřel. Prostě to do sebe vše nějak dobře zapadlo. A to se nestává každý den.

Která moderátorská dvojice (v SuperStar) byla podle vás nejlepší?

Samozřejmě ta poslední. Adéla s Leošem.

V poslední řadě se lidé a média předháněla v hodnocení práce Adély B. a Leoše M. Kdo je podle vás z nich zdatnější moderátor?

Každý je jiný a právě proto se tak dobře doplňovali. Leoš je dříč a mistr kouzelných blbostí. Adéla je elegantní glosátors tváří Friga a inteligencí Da Vinciho.

Foto: Lukáš Vrtílek

Vítkův největší koníček je cestování

Na křtu vaší nové knihy zpíval Ben Cristovao, pojí vás s ním přátelství?

Nechodíme spolu na ryby, ale máme k sobě blízko jako lidi, kteří cítí, že ten druhý by ho nenechal zahynout na poušti a táhl by ho aspoň k nejbližší oáze. A cestou by ho bavil fóry, aby nebylo poznat, že oázu zrušili a přeměnili na továrnu na sůl...

Máte v showbyznysu opravdové přátele? Co s nimi podnikáte a jak často se potkáváte?

Opravdoví přátelé v showbyznysu asi neexistují, neboť přetvářka je důležitější než cokoliv jiného. I z důvodu, že nevíte, kdy budete koho potřebovat. Na druhou stranu mám z tohoto malého rybníčku řadu lidí, kterým věřím, že to, co dělají, dělají s láskou (nejen k penězům, ale bez nich to taky nejde), což docela stačí. Vídám se s některými i mimo povinné večírky, a co tam děláme si ani nepřejte vědět.

Jak trávíte volný čas? Sportujete?

Poslední rok jsem se zamiloval do in-linových bruslí, takže teď se mnou bruslí už i syn a dcera.

Cestujete?

O cestování nemá smysl mluvit, protože to je asi můj největší koníček a vydalo by to na hodiny.

Ve které zemi, kterou jste doposud navštívil, se vám líbilo nejvíc?

Obecně miluju Asii. Její kulturu, klid a úsměv v duších tamních lidí a pestrost její kuchyně. Konkrétně jsem byl unešen z Barmy, Thajska, Kambodže, ale nejvíc asi z Vietnamu.

Co vás na cestách překvapilo?

UFO na obloze.

Kde jste ještě nebyl a kam byste se rád podíval?

V Austrálii, ale ta mě nijak zvlášť neláká. Spíš Nový Zéland. Jinak jsem byl již snad všude (promiňte… někdo zas ochutnal třeba všechny značky vín, já ne...). Vždycky se ale rád vracím do už zmiňované Asie. Je tam ještě tolik míst, kde se dá sednout pod strom či na břeh moře a jen tak být… což zní opět jako blbá fráze, ale tentokrát to myslím, jak píšu... Ostatně ať si každý myslí, co chce. I já.

Zmínil jste, že jste se vrátil z Kyjeva a chystáte se na Ukrajinu zpět. Co tam podnikáte?

Už čtyři měsíce tam vedu projekt podobný Superstar, jen na základě jiné licence. Je to síla. Jiný kraj, jiný mrav. Chudoba a bohatství, prázdnota, povrchnost a pak zas naopak vřelost širokých slovanských duší, prostě blázinec… Ale zkušenost k nezaplacení. Jak už jsem říkal na začátku.

Foto: Tomáš Martínek

S přáteli na křtu své druhé knížky

Právě vyšla vaše druhá kniha. Jak dlouho jste ji psal? Kdo vás k ní inspiroval?

Psal jsem ji cca dva měsíce, právě na Ukrajině, v noci, v hotelu, či cestou autobusem po obrovské ukrajinské zemi. A inspirací mi byly osudy řady českých dívek, které se potkaly se slečnou K. v její kůži a mojí hlavě.

Její hrdinkou je slečna K., která se setkává s reálnými postavami českého showbyznysu, nebojíte se vy sám následného setkání s nimi v podobě žalob u soudu?

Ať se soudí se slečnou K. To jsou její dopisy. Ne moje.

Knihy Ahoj mami a Na náš pohřeb do smrti nezapomenete, velmi vtipně ilustrovala G. Osvaldová. Jak došlo k této spolupráci?

Známe se řadu let a nikdo jiný to nemohl dělat, protože nás pojí nejen přátelství, ale i stejný smysl pro humor i láska k humrům.

Knihu píšete jako žena a myslíte v ní jako žena, nedělalo vám to problémy?

Ne. Mám problém spíš přišroubovat těsnění k vodovodnímu kohoutku a nepřefiknout u toho švédského instalatéra.

Čím si vysvětlujete, že se tak nádherně dokážete s ženou ztotožnit?

Já jsem napůl žena. A napůl včelí úl.

Na křtu nechyběla vaše maminka. Co říká na vaše literární úspěchy?

Doufá, že to není o ní. A není.

Jaký máte vztah k ženám?

Ten nejlepší. Pokud mi nekradou v tramvaji peněženku.

Co pro vás ženy znamenají?

Smysl života. Tedy hned po pivu, uzenáčích a ragby.

Existuje osudová žena vašeho života? Povíte nám, kdo to je?

Ano. Je to Lady Diana. Obávám se ale, že si opět musím vzít prášek na hlavu.

Jaká by měla podle vás ideální žena být?

Něco mezi Angelinou Jolie a sekačkou na trávu. Ale benzinovou.

Vaše plány do budoucna? Chystáte další podobný projekt, jako byla např. Č-S SuperStar?

Ano. Již brzy se objeví na obrazovkách. A plánuji i cestu do Pákistánu. Taky muzikál z prostředí vietnamské tržnice, kde se prodávají chlazené ryby, dovážené z Polska.

Děkuji za rozhovor.

ynezorPumanzeSaNyknalC