Zamiloval jsem se a šel bruslit!

Časopis Uzlíček

A nejlepší krasobruslař aktuálního světového žebříčku upozorňuje, že v jeho šlépějích by mohli jít všichni kluci. „Potkáte krásné holky,“ vzkazuje jim Verner.

Tomáši, tak jak to bylo s těmi vašimi krasobruslařskými začátky?

Zamiloval jsem se ve školce do kamarádky, která tou dobou již bruslila. A tak jsem nemohl jinak než se vrhnout na stejný sport jako ona. (smích) Poprvé jsem stál na bruslích v pěti letech a od té doby mě to nepustilo. Dokonce jsem ještě ani jednou neměl chvíli, kdy bych chtěl s krasobruslením seknout.

Míval jste jako malý kluk před očima nějaké dospělé vzory a idoly?

Jako úplně malý jsem dělal bruslení kvůli své lásce, vzorů nebylo zapotřebí. Později pro mě velký přínos znamenali Rusové – Jagudin a Pljuščenko. A nejen pro mě, nýbrž pro krasobruslení na celém světě.

Umíte si vůbec představit, co byste dělal, kdyby neexistovalo krasobruslení?

Asi atletiku nebo fotbal. Oba dva sporty jsem ostatně jako malý zkoušel, ještě než u mě definitivně zvítězilo krasobruslení. A kromě toho jsem dělal ještě karate, ale tam bych asi tolik šancí na úspěch neměl.

Krasobruslení, to jsou v samotných začátcích především pády do tvrdého. Vzpomenete si na ně?

Aby ne! Všechny moje první pády na ledě končily na hlavě. Moc veselé to nebylo, ale už jsem se z toho oklepal...

A nějaký veselejší zážitek byste neměl?

Tři dny před odletem na finále juniorského Světového poháru jsem zlomil nůž na patě brusle. Pět minut jsem pak na ledě přemýšlel o tom, co je s botou špatně, a nemohl na to přijít. Také trenéři byli bezradní, až do té doby než jsem se rozjel na další skok, pak bylo hned vše jasné…

Co vás na krasobruslení nejvíce baví?

Skákání, trojáky jsou fajn, ale když si jednou skočíte čtveráka... Ten pocit už není jako u ostatních skoků, kde jen vyskočíte a dopadnete, ale je to výskok, pak chvilku letíte, jako byste levitovali, a až někdy potom teprve dopadnete.

A kdybyste měl vytvořit reklamu na krasobruslení, co byste zmínil na prvním místě pro kluky a holky?

Pro holky: je to krásný sport a budete se moct parádit jako princezny. No a pro kluky? Že jsou tam krásný holky!

Jak se tvoří choreografie? Má choreograf hlavní slovo od začátku do konce, nebo se vám snaží své nápady šít, jak se říká, na míru?

Záleží na vyspělosti a kreativitě bruslaře. V mém případě se choreografie rodí ve spolupráci. Dobrý choreograf šije program na míru bruslaři, ten výborný ho pak šije na míru s tím, že při skládání dá prostor samotnému závodníkovi pro vyjádření jeho vlastních názorů a pohybů.

Byl hlavním průlomem ve vaší kariéře loňský titul mistra Evropy, nebo už předchozí stříbrná medaile?

Evropský titul byl průlomem především v tom, že jsem popřel náhodnost stříbrné medaile z předchozího šampionátu a i sám sobě jsem dokázal, že mohu držet krok s těmi nejlepšími. A mé agentuře Sport Invest to napomohlo k získání důležitých partnerů pro mou osobu.

Když už je řeč o partnerech, tak se nemůžu nezeptat, s jakými výdělky může počítat špičkový krasobruslař? Dá se tímto sportem uživit?

Aby se krasobruslař uživil, musí stále vyhrávat. Nebo se přinejmenším stále objevovat na stupních vítězů. Není to tak, že byste se dostali do reprezentace a měli nadosmrti vyděláno. Pro přípravu každého vrcholového sportovce je nezbytná podpora od partnerů. Jen díky ní se můžu plně věnovat adekvátní přípravě.

Kterou svou životní jízdu považujete za nejpovedenější?

Rozhodně volnou jízdu z mistrovství světa 2007 v Tokiu. Zvládl jsem dva čtverné skoky a posunul se z devátého místa po krátkém programu na konečné čtvrté. Doufám ale, že tu úplně nejpovedenější jízdu jsem si schoval pro zimní olympijské hry ve Vancouveru.

Kdybyste přivezl z olympiády zlato, stal byste se rázem vyhledávanou celebritou a terčem bulváru. Jak vás tato představa láká nebo naopak odpuzuje?

To je věc, která mě vůbec netrápí! Můj hlavní cíl je uspět na olympiádě a co přijde pak, to teď není důležité.

O své nejzdařilejší jízdě jste už mluvil, ale kterou jízdu jiného krasobruslaře považujete za nejlepší, co jste kdy viděl?

Nejvíc mě nadchl Alexej Jagudin a jeho krátký program s názvem Winter. Bylo to v roce 2002 na mistrovství Evropy v Lausanne. A pak se mi taky moc líbila volná jízda Pljuščenka rok před tím na šampionátu v Bratislavě.

Jezdíte i na in-line bruslích?

Ano, jezdím, ale přiznám se vám, že se daleko bezpečněji cítím na ledě. Tam pády zas až tolik nebolí.

Prozradil byste, jak často trénujete?

Pět hodin denně, šest dní v týdnu.

Takže volného času vám i s ohledem na to, že současně studujete na vysoké škole, zřejmě moc nezbývá. Co nejraději děláte, pokud přece jen nějaký vyšetříte?

Na to se mě zeptejte až po olympiádě. (smích)

Časopis Uzlíček říjen 2009